Kocumová odmítala přechylovat příjmení zahraničních závodnic, mnohdy svých bývalých kolegyň. Je to snad zásadní přestupek?
Bazírovat na přechylování mohlo mít význam za komunismu, když jsme ta jména slýchali jen v televizi a komentátor byl de facto jejich zvěstovatelem, který z Alp, kam ostatní nesměli, udával jakousi normu. K čemu je to ale v éře internetu? Stokrát si můžeme tleskat, že čeština je jazyk ohebný, skloňující jména (říkáme „viděl jsem Saarinenovou“, ale zkuste říct „viděl jsem Saarinena“), jenže na webu, na Googlu, to není nic platné. Ano, používáme dvojí jazyk a budeme ho používat ještě víc.
Purismus, který tak vášnivě propaguje Černý, může působit až komicky, třeba u příjmení islandských. Ta přece už mají svoji ženskou koncovku, -dóttir, ale česká média ji zmnožují na -dóttirová. Jak by reagoval Ota Černý, kdyby islandský komentátor říkal Helena Fibingerovádóttir? Puristům se to nelíbí, ale Kocumová nám ukazuje realitu propojeného světa. Za deset let se boji Oty Černého možná zasmějeme.
Bazírovat na přechylování mohlo mít význam za komunismu, když jsme ta jména slýchali jen v televizi a komentátor byl de facto jejich zvěstovatelem, který z Alp, kam ostatní nesměli, udával jakousi normu. K čemu je to ale v éře internetu? Stokrát si můžeme tleskat, že čeština je jazyk ohebný, skloňující jména (říkáme „viděl jsem Saarinenovou“, ale zkuste říct „viděl jsem Saarinena“), jenže na webu, na Googlu, to není nic platné. Ano, používáme dvojí jazyk a budeme ho používat ještě víc.
Purismus, který tak vášnivě propaguje Černý, může působit až komicky, třeba u příjmení islandských. Ta přece už mají svoji ženskou koncovku, -dóttir, ale česká média ji zmnožují na -dóttirová. Jak by reagoval Ota Černý, kdyby islandský komentátor říkal Helena Fibingerovádóttir? Puristům se to nelíbí, ale Kocumová nám ukazuje realitu propojeného světa. Za deset let se boji Oty Černého možná zasmějeme.
