Znepokojivé obrazy Josefa Bolfa v Galerii Václava Špály

Bolf navazuje na dlouhou tradici české a středoevropské groteskně laděné malby, která začíná už v rudolfinské době a pak pokračuje dál přes malíře závěru 19. století, k nimž patří takoví mistři jako Hanuš Schwaiger nebo Jaroslav Panuška. K jeho předchůdcům jistě patří členové skupiny Sursum (Josef Váchal, Jan Konůpek...), malíři a sochaři spojení se skupinou Šmidrů a další umělci nastupující od padesátých do sedmdesátých let, kteří představují linii tzv. české grotesky (Jiří Sopko, Jiří Načeradský, Kurt Gebauer, Michael Rittstein...).

Má vyhraněný smysl pro vyjádření absurdity, jeho obrazy i kresby působí záhadně, mají napjatou a sugestivní atmosféru. Užívá v nich symboly prostupující celými dějinami umění, které nabývají nových významů spolu s proměnou stavu společnosti. Reaguje na její současný vývoj, ale přitom se inspiruje i nedávnou historií. Zabývá se tím, co se ukrývá pod povrchem, co se vynořuje z hloubky podvědomí. Zajímá ho například téma masky, které může vycházet z pouhé hry nebo také z nedávných událostí, jejichž aktéři skrývají svou identitu. Bolfovy obrazy mají mnoho společného s pohádkovými příběhy a v některých případech mají temný, až hororový nádech. Můžeme z nich vycítit rozdvojenost dnešního světa, v němž jen těžko odhalujeme skutečnou podstatu věcí, v němž se snad ještě obtížněji než kdykoliv předtím pozná, kdo na jaké straně stojí.

Projekt České století ukončí velkolepá umělecká výstava v Galerii Lucerna

Josef Bolf umí vystihnout napětí a ponurost určitých příběhů, vyjádřit je v jejich složitosti a mnohoznačnosti. Přitom jsou však jeho obrazy srozumitelné, každý si je může vyložit podle svého. Zabývají se hledáním smyslu života v prostředí, do kterého jsme se narodili a se kterým se musíme vyrovnat. Můžeme v něm těžko hledat cestu, ale když budeme mít štěstí, přece jen ji najdeme.

Obrazy působí tajuplně a naznačují, že ve světě plném polopravd či lží lze snadno ztratit orientaci. Malíř ztvárňuje nepřehledné prostory, v nichž se dostáváme do slepých uliček, ze kterých už se nikdy nemusíme dostat zpátky. Někdy jeho projev působí až bezvýchodně, jindy přece jen dává určitou naději, i když se zrovna nacházíme v nepříznivých situacích. Malíř naznačuje, že náš život mnohdy ovládají síly či okolnosti, na které vůbec nemáme vliv. Vyvíjejí se nezávisle na nás a my jsme nuceni je brát na vědomí.

Bolfova tvorba je založená na výrazné kresbě a na střídmé, ale rafinované barevné skladbě. V některých obrazech využívá možnosti koláže, která dovoluje rychlé propojení rozdílných motivů, jež však přece jen musí mít určité souvislosti. V nich se doplňuje až abstraktní prostor s konkrétními prvky. Jako by se příběhy odehrávaly v jednoduchých kulisách, které však ještě zvyšují jejich záhadnost. V jeho tvorbě se neustále objevují děje, které nikdy nemůžeme do všech důsledků pochopit. Někdy připomínají tísnivé, nebo až trýznivé sny, ze kterých bychom se rádi probudili. Vypovídají o dnešním světě, v němž sice vládne překotný technický pokrok, ale kde jsou vztahy lidí postaveny na stále stejných nebo velmi podobných základech. Přes veškeré vědecké poznání vždycky zůstanou nevyřešené záhady, které přesahují možnosti našeho myšlení.

Osobitý projev Josefa Bolfa svědčí o tom, že se lze k současným problémům přesvědčivě vyjádřit klasickými výrazovými prostředky. Podává zprávu nejen o prostředí, které nás obklopuje, ale i o neznámých světech, do nichž zřejmě nikdy beze zbytku nepronikneme a o nichž můžeme jenom snít. Malíř naznačuje, že někdy stačí jediný krok, jediné rozhodnutí, aby se náš život úplně změnil, ať už k horšímu, nebo k lepšímu.