LN Na výstavě je tisíc exponátů, od knižních obálek přes plakáty až po scénografické návrhy. Doposud byl tento autor veřejnosti téměř neznámý, i když pracoval na prestižních zakázkách. Proč se s ním seznamujeme až teď?
Když jsme se s Markem Pokorným, bývalým ředitelem Moravské galerie, před lety rozhodli, že uděláme retrospektivní výstavu, věděli jsme, že to bude náročné. V našich sbírkách totiž bylo jen deset jeho grafických návrhů. Rossmann začínal svoji kariéru v Brně v roce 1923, s různými přestávkami zde žil téměř jedenáct let. V roce 1943 ho zatklo gestapo a zabavilo celý jeho archiv. Zemřel v roce 1984, od té doby se nikdo komplexně nezajímal o jeho dílo. Po třech letech pátrání v archivech jsme s mezinárodním týmem odborníků shromáždili zhruba tisíc exponátů.
Kapka vody. Ilustrace ke knize J. V. Plevy.
LN Zdeněk Rossmann pocházel z Moravské Ostravy, ale kariéru odstartoval v Brně. Co jste zjistila o tomto období?
Po maturitě na ostravské reálce odešel do Brna, kde se zapsal na katedru architektury ČVUT, aby mohl převzít otcovu stavební firmu. Ve stejném roce vznikla brněnská sekce Devětsilu, která organizovala karnevaly. Rossmann pro ně navrhoval pozvánky a plakáty. Koncem roku 1927 opustil studia architektury, protože měl v té době už řadu zakázek z grafického designu a scénografie.
Zdeněk Rossmann.
LN Pro jeho knižní obálky a další grafické návrhy je typický střídmý styl. Co ho k němu inspirovalo?
Zajímaly ho principy nové typografie, hlavně tvorba Lászlóa Moholyho-Nagye a Herberta Bayera, kteří učili na Bauhausu. Přátelil se také s Janem Tschicholdem. Tento německý typograf používal maximum bílé plochy, geometrické linie a fotomontáže. V podobném duchu navrhl Rossmann obálku knihy Vedro na paletě, kde použil snímek Man Raye. Je také designérem první publikace o tvorbě architekta Bohuslava Fuchse a bibliofilie o Adolfu Loosovi. Rossmann sice nedokončil studium architektury, ale životem ho stále provázela. V roce 1928 navrhl vizuální styl pro Výstavu soudobé kultury v Československu, otevřenou na brněnském výstavišti. Proslavil se plakátem Civilisovaná žena, který se stal symbolem modernizace. Kromě grafického designu spolupracoval jako scénograf s několika divadly. Ve studentském divadelním spolku hrála i jeho budoucí žena fotografka Marie Doleželová.
  |
LN Rossmann dva roky sháněl peníze na studia v Bauhausu. Na vysněnou školu se dostal až koncem roku 1930. Po čtyřech měsících ale odešel. Proč?
On byl od poloviny 20. let členem komunistické strany a podobně jako jeho vrstevníci věřil levicovým ideálům. Když přišel na Bauhaus, bylo to po změně vedení školy. Nový ředitel Mies van der Rohe levicové studenty vypověděl na jaře 1931, a to včetně
Rossmanna a Doleželové. Hledali si práci v Paříži, ale nakonec se vrátili domů. Rossmannovi se podařilo získat práci na bratislavské Škole umeleckých remesiel (ŠUR), což byla slovenská obdoba Bauhausu.
Marta Sylvestrová (* 1955)Absolvovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Vede sbírku grafického designu Moravské galerie v Brně a od roku 2000 je také kurátorkou Bienále Brno. Je autorkou řady publikací věnovaných grafickému designu. |
LN Kromě učení se dostal také k práci pro Baťu. O jaké zakázky šlo?
Doposud byl znám jen jeho návrh expozice Památníku Tomáše Bati ve Zlíně, kde představil jednotlivé kapitoly za života slavného podnikatele na filmovém pásu, který byl instalován po obvodu hlavního sálu. Fragment jsme přenesli do své výstavy. Při pátrání v archivu jsme objevili zmínku ve výročních zprávách ŠUR, že Rossmann navrhl pro Baťu také alegorické vozy na oslavy Svátku práce v roce 1936. Poté byl pověřen grafickými úpravami náměstí ve Zlíně k oslavě návratu J. A. Bati z cesty kolem světa. Kromě toho se podílel také na designu expozic firmy Baťa v Bruselu 1935 a v Paříži 1937.
LN Koncem roku 1938 ho ale jako českého profesora vypověděli ze Slovenska a musel se vrátit do Brna. Po čtyřech letech na škole se život Rossmannových radikálně změnil. Co se stalo?
Učil pak krátce na brněnské Škole uměleckých řemesel. V létě 1942 trávila celá rodina prázdniny na chatě u Dalešic na Jihlavsku. Jak vzpomíná jeho syn Pavel, otec se dozvěděl, že se v nedalekém lese skrývá parašutista František Pospíšil, velitel operace Bivouac. Rossmannovi mu pomáhali a začátkem dubna 1943 byli na základě udání zatčeni. Podle výpovědi příslušníka brněnského gestapa Rudolfa Königa, který Rossmanna vyslýchal, nebyl snad zastřelen mimo jiné proto, že vytvořil náborové plakáty na nucené práce. Do nich však zakomponoval trikoloru a motiv lípy, což Němcům uniklo. V prosinci 1943 byl deportován do Mauthausenu a označen RU – návrat nežádoucí.
Horizonty modernismu – Zdeněk Rossmann (1905-1984)Moravská galerie v Brně, 15. 5. 2015 - 13. 9. 2015 Autory výstavy jsou Jindřich Toman, profesor slovanských studií a literatury na Michiganské univerzitě v USA a Marta Sylvestrová, kurátorka sbírky grafického designu Moravské galerie v Brně |
LN Po válce získal téměř okamžitě lukrativní práci, stal se spolupracovníkem Františka Halase na ministerstvu informací a v roce 1946 ředitelem nakladatelství Orbis. Dochovalo se něco z tohoto období?
Ano, na výstavě jsou jeho plakáty z roku 1946, které navrhl pro volební kampaň komunistické strany, nebo knižní obálky pro Orbis. Na podzim 1948 byl pro schvalování „jugoslávského modelu“ vyloučen ze strany i z Orbisu. Pracoval pak jako grafický designér a výstavní architekt na volné noze pro řadu institucí po celém Československu. Navrhoval například Památník Karla Čapka na Strži a byl také zástupcem generálního komisaře na Expu ’58 v Bruselu. V archivu Moravské galerie našel můj kolega Tomáš Zapletal dopis, jímž byl Rossmann v roce 1941 pověřen realizací expozic Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Tím se vlastně kruh uzavírá a navrací Rossmanna tam, kde před lety začínal.
