Zpartajničtění veřejného života

Vsupuji-li do politické strany,mohu k tomu mít v podstatě dva  důvody. Souhlasím s jejím programem a chci se na jeho realizaci aktivně  podílet nebo mi jde o politickou kariéru,lhostejno kde.Ani v prvním případě to ovšem neznamená,že se stávám nevolníkem partajního vedení,a to ani tehdy,když jsem si je dobrovolně zvolil. Na to si budou muset zvyknout šéfové  v š e c h   stran,pokud se jim nepodaří obnovit režim strachu,jaký u nás vládl do listopadu 89.Byli to právě "svatí"tohoto režimu,počínaje Leninem,kteří si vytvořili taková zvučná slova jako "renegát" či "revizionista"  - být takto nazván,stačilo za jejich vlády na kriminál či na popravu.Dneska se mluví o odpadlících a  zrádcích,nejspíše zaplacených,neboť na to "masy" nejlépe slyší. Na kriminál to není,nemluvě o popravě,i když by se to třeba někomu líbilo,ono stačí ostouzení v tisku,televizi či na plakátech. Ještě chybí veřejné zmlácení či poplivání,případně odeslání na převýchovu po způsobu čínských "kulturních revolucionářů". Poslední volby jasně ukázaly,kam vede zpartajničtění veřejného života,kam vede vláda partiček ze stranických sekretariátů,ale taky jaký význam by mohla mít  ona vysmívaná " občanská společnost".