ZPRAVODAJKA LN NA BALKÁNSKÉ TRASE: |
Dvacetiletý Amdžad míří do Německa. Mladý Palestinec z Libanonu svou vlast, k níž se hrdě hlásí, nikdy nepoznal. Patří ke generaci, která se v Libanonu narodila palestinským uprchlíkům. Když Amdžad mluví o Palestině, rozzáří se mu oči a zeširoka se usmívá. Tam ale svou budoucnost nevidí, chce ji hledat v Německu. Tu delší a nebezpečnější část cesty má již za sebou. Od německých hranic ho dělí asi tisíc kilometrů, doputoval do Bělehradu.
Noc na trávě
Jeho souputníky tvoří asi desítka Syřanů, s nimiž se seznámil na cestě. Všichni posedávají nebo se různě potloukají kolem travnatého plácku pár kilometrů od samého centra srbské metropole a dohadují se mezi sebou.
Chybí jim totiž potvrzení od policie, které by jim umožnilo maximálně třídenní transfer přes Srbsko. Bez něj je nechtějí nikde ubytovat. Spát přitom chtěli původně v jednom z průměrných bělehradských hotelů. Když neuspěli, nocovali na trávě v nedalekém parku.
Na dotaz, kam míří, všichni shodně jmenují Německo nebo Rakousko. Třicetiletý Ahmad, původem učitel z oblasti Damašku, v tom ale ještě tak úplně jasno nemá. „Německo, možná Norsko,“ říká. Proč? „Upřímně, kvůli pracovním příležitostem,“ odpovídá. Kritické hlasy – a pro příklady netřeba chodit za naše hranice –, však za tím vidí jiný důvod a tím jsou štědré sociální systémy těchto zemí.
Kde je v této věci pravda, by se zastánci a odpůrci mohli dohadovat donekonečna. Můžeme Ahmadovi a dalším jejich motivaci věřit, anebo ne. Faktem je, že Amdžad, Ahmad a další nehledají jakýkoliv bezpečný přístav.
Uprchlíků na cestě do Evropy, jako je Amdžad, je ale mnohem víc. Někteří z nich se už třetím dnem snaží dostat přes maďarskou hranici na západ.
„Máme koupené jízdenky do Německa, ale nikdo nám neřekne, kdy nás tam pustí,“ stěžuje si syrský utečenec Hasan, jeden z imigrantů před budapešťským nádražím Keleti.
Bezpečné země a azyl
Uprchlíci, kteří proudí přes Balkán, by standardně měli žádat o azyl v první bezpečné zemi při útěku z vlasti. Tedy takové, kde je předpoklad, že nebudou pronásledováni. Při své cestě pak projdou několika bezpečnými zeměmi Evropské unie.
OTÁZKY A ODPOVĚDI. Migrační krize a Německo: kdo má šanci dostat azyl? |
Taktizování, kde podat žádost o azyl, by měl zabránit institut takzvané bezpečné třetí země. Je to mechanismus umožňující uprchlíka vrátit do posledního státu, který by mu mohl poskytnout ochranu, ale on o ni nepožádal. Drtivá většina běženců putuje takzvanou západobalkánskou cestou, tedy z Turecka přes Řecko, Makedonii, Srbsko, kde překročí unijní hranici s Maďarskem, a pak pokračuje schengenským prostorem. Teoreticky by první bezpečnou zemí pro ně mělo být Řecko.
Jenže není. Vztahuje se na něj výjimka. Řecko bylo z mechanismu vracení žadatelů o azyl vyloučeno a od roku 2011 není považováno za bezpečnou třetí zemi.
S ohledem na to, že ještě donedávna většina unijních států ne uznávala ani další země na trase, tedy Makedonii a Srbsko, za bezpečné, obracela se jejich pozornost k jakožto bezpečnému přístavišti k jejich nejbližšímu sousedovi na severu – Maďarsku.
Za svobodným světem.
Budapešť však pod aktuálním náporem migrantů rozhodla, že navzdory apelům lidskoprávních aktivistů uznává právě Srbsko a Makedonii jako bezpečné země. Pro tento případ neexistuje žádná unijní legislativa všeobecně určující, které země bezpečné jsou a které nikoliv. A tak je toto rozhodnutí výhradně v rukou vlád jednotlivých států.
ROZHOVORY K TÉMATU |
V praxi však i toto opatření provází řada omezení. Běžence nemůže maďarská strana jen tak vysadit na hranici, ale je zapotřebí spolupráce sousední země, jež by si je měla přebrat.
Maďarsko je pro většinu migrantů stejně jen tranzitní zemí. Takřka všichni chtějí do Německa, vzdor zmíněným opatřením.
Berlín však rozhodne, zdali do budoucna přehodnotit seznam bezpečných třetích zemí. Pokud se německé ministerstvo vnitra neuchýlí k mimořádným opatřením, Amdžad, Ahmad i další se dost možná už za pár dní dočkají svého vysněného cíle.
  |
