Pražský pěvecký gay sbor Doodles měl vystoupit jako host na koncertě Lucky Voice Band začátkem října v Emauzském klášteru. Když ale tamní Benediktinské opatství zjistilo, že Doodles tvoří gayové, pronájem prostor zrušilo.
Sám sbormistr upozornil na „nevyjasněný“ postoj církve. „ Jako laik nemám ohledně postoje katolické církve vůči homosexualitě jasno. Na jednu stranu katolický katechismus říká, že homosexuálové mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Na druhou stranu vidím tento konkrétní případ, který je podle mého názoru s výše uvedenými zásadami v rozporu,“ uvedl sbormistr Doodles Marek Stanka pro server Lidovky.cz.
Katolický řád zatrhl koncert v Emauzském klášteru. Vadila mu účast gay sboru
Pražský gay pěvecký sbor Doodles
Jako důvod se uvádí, že vystoupení gay sboru je zásadní problém, neboť jde o katolický klášter. Původní bezproblémovou rezervaci pak klášter objasňuje tím, že nevěděl o detailech akce.
V pondělí v podvečer bylo na stránkách sboru toto upozornění.
- V úterý 11. října 2016 od 19 hodin pořádáme vlastní koncert našeho sboru Lucky Voice Band v refektáři.
Jako hosta jsme si pozvali skvělé seskupení - pražský gay pěvecký sbor DOODLES. MÍSTO KONÁNÍ UPŘESNÍME BRZY. (V původně plánovaném refektáři Emauzského opatství se koncert nakonec konat nebude). Přijďte si to s námi užít!
V rámci sledování této aféry jsme ale zjistili, že ačkoli se to může zdát zvláštní, gay pěvecké sbory nejsou nějakou kuriozitou, ale spíše světovým hnutím.
V Anglii například vystupuje London Gay Men’s Chorus a ve Francii Podium Paris.V roce 2018 se dokonce v Mnichově koná velký slet LGBT sborů Various Voices.
Co dobrého přinesla Blanka proklínaná?
Málo na čem se tak Pražané shodli, jako na hromadném pomlouvání a kritice tunelu Blanka. Předražená stavba byla cílem vtípků, ironie, karikatur a stala se synonymem pro megalomanské záměry radních a neustálé podezření, kdo si na na stavbě namastil kapsu. Jak říkal Tonda Blaník, čím větší koláč, tím větší drobky....
Nyní ale Lidovky.cz přinesly čísla, díky kterým možná lidé vezmou Blanku na milost.
Vliv tunelu Blanka na vybraná místa pražské dopravy.
Například šofér, který projel tunelem Blanka dvakrát denně, ušetřil za rok průměrně 44 hodin. V součtu všech aut šlo o 290 let.
Přesná čísla: Blanka ušetřila řidičům 290 let čekání v kolonách. Komu uškodila?
Čítače na klíčových dopravních tepnách také zjistily, že pod zem se schovalo 30,1 milionu aut, která by jinak jela po povrchu.To se podle měření projevilo i na počtu havárií. Zaznamenala o 72 procent nižší relativní nehodovost v tunelech oproti srovnatelnému úseku na povrchu. Jde o data pořízená v období od spuštění nové části Městského okruhu, k němuž došlo 19. září 2015, až do 29. srpna tohoto roku.
Křižovatka Malovanka před vjezdem do tunelového komplexu Blanka.
Není ale vše zalité sluncem a škarohlídi mají v některých bodech pravdu. Například radnice na pražské šestce nyní požádala o uzavření výjezdu z tunelu Blanka na Prašném mostě kvůli špatné dopravní situaci v okolí Vítězného náměstí.
Hustota dopravy se ještě zhoršila nedávnou uzavírkou Korunovační ulice. Požadovaná opatření by tak měla trvat minimálně po dobu opravy této ulice, která má skončit v polovině prosince. Ostatně vše dobré i zlé o tunelu Blanka si můžete přečíst zde.
Pokud je vám horko, zajeďte se zchladit do Norska.
Naše kolegyně tam už je, a popsala jak se učí zdejší komplikovaný jazyk. Jejími slovy..Etter en kort kjøretur fra flyplassen, fant jeg meg selv i Reykjavik. Det var midt på natten, men det var heller en tungsinn . Sommer lyse nordiske netter ble sakte nedover.
Podle překladače se tak norsky řekne..Po krátké cestě z letiště jsem se ocitla v Reykjavíku. Byla hluboká noc, přesto bylo spíš jen šero.
Silný zážitek ze severu? Vydejte se do Západních fjordů, naučí vás tam islandsky
Kolegyně vyrazila do univerzitního centra v Západních fjordech, konkrétně vyhrál ten s ubytováním v Núpuru, hotelu, který dřív sloužil jako škola pro problémové děti z islandských měst. Není náhodou, že tu v minulosti některá ze svých školních let strávil i bývalý taxikář, punker, komik a starosta ReykjavíkuJónGnarr. Tohle místo má ale i svého ducha - Númiho, nešťastného chlapce, který se prý po neúspěšné zkoušce oběsil v místní tělocvičně. A naproti ve fjordu, v údolí Haukadalur, se odehrála sága o Gíslim– sága plná vražd z pomsty napříč rodinou. Takže takové to normální islandské místo se svou historií. Stalo se zde něco zvláštního, strašidelného a věhlasného.
  |
Právě v Západních fjordech je klid na učení. Pořadatelé chtějí asi studenty pěkně izolovat od okolního světa, aby se mohli plně soustředit na biflování. Mají ale naštěstí i pár příležitostí k občasné relaxaci a vypnutí myšlenkových pochodů.
„Nejdůkladněji jsme tak prováděli organizovaným během do moře. Doprovázel jej skoro až válečný pokřik, který se postupně z hrdinského měnil na bezmocný. Ale stejně jako se postupem času rozšiřovala naše islandská slovní zásoba, rozšiřoval se i interval setrvání v ledové vodě. Fjordy vás asi z pozice turisty posunou o kousíček k blíže k islandskému drsňákovi,“ tvrdí Martina Černotová.
Vyhrát a zemřít?
Právě nyní běží v Riu paralympiáda. ta je na jednu stranu plná příběhů lidí, před kterými si můžeme minimálně smeknout, na druhou stranu jsou ty příběhy tragické.
Z paralympijských her v Londýně si handicapovaná závodnice Marieke Vervoortováodvezla po dvou medailích a na té letošní v Riu v jízdě na vozíku boduje znovu. V kategorii T52 na trati 400 metrů získala stříbro a přidat může ještě další.
Belgická závodnice Marieke Vervoortová se raduje ze zisku stříbrné medaile.
Svůj handicap zvládá skvěle. Zdání však klame. Belgická sportovkyně totiž trpí závažnou degenerativní poruchou páteře i svalů, která jí život ztěžuje nepředstavitelným způsobem.
„Každý mě vidí šťastnou a usměvavou s mými medailemi, nikdo ale nevidí mou odvrácenou stranu, která zažívá hodně bolesti,“ posteskla si Vervoortová v rozhovoru. Utrpení Belgičanky je prý tak nesnesitelné, že jí často dovolí spát maximálně deset minut denně.
Protože jí doktoři nedokáží pomoct, dospěla Marieke po dlouholetých útrapách k zásadnímu rozhodnutí, kterým je eutanazie. V tomto ohledu má „štěstí v neštěstí,“ její rodná země Belgie totiž možnost spáchat legální asistovanou sebevraždu připouští. Vervoortová tak od roku 2008 disponuje právem nechat usmrtit sebe samotnou.
„Udělala jsem všechno pro to, abych byla zdravá. Jediné, co doktoři zmůžou, je tišit mou bolest,“ řekla. Medikamenty ale nejsou jediným ze způsobů, jakým tlumí bolestné a bezútěšné stavy. Jistou úlevu jí přináší i závodění. „Pomáhá mi to ze sebe dostat veškerou frustraci a strach,“ přiznala.
