Zrekonstruoval panelák, ve kterém vyrostl. Skvěle a rafinovaně

Spousta českých architektů proto hledí s neskrývanou závistí na území bývalé NDR, kde se podařilo rekonstruovat desítky panelových sídlišť tak, že došlo opravdu k jejich zlepšení. Nejenže byla zateplením snížena energetická náročnost bydlení, vylepšeny byly i přilehlé veřejné prostory a prostředí panelových sídlišť celkově prokouklo. Pokud vás tato problematika zajímá více, doporučuji k prostudování například webové stránky architekta Stefana Forstera.

Ještě radikálnějším způsobem se k rekonstrukcím prefabrikovaných domů postavila francouzská architektonická kancelář Lacaton & Vassal, jejíž zástupkyni Anne Lacatonovou si budeme moci díky aktivitám občanského sdružení Kruh a Francouzského institutu v Praze poslechnout na přednášce v kině Světozor 5. prosince. Svůj přístup shrnuli členové kanceláře v knize s výmluvným názvem Plus. Nejnázorněji však jejich pojetí zastupuje výšková bytovka v pařížském 17. okrsku, již rekonstruovali. Pokud se do Paříže v blízké době nechystáte, doporučuji prostudovat na webu.

Místo uniformity zmatek

V zásadě jde o rozšíření půdorysné stopy stavby a samostatně předsazenou ocelovou konstrukci, která nese zasklené lodžie a venkovní balkony. Je také zasaženo do nenosné obvodové konstrukce, která získává větší okenní otvory. Neboli: dochází k rozšíření bytů, ke snížení energetické náročnosti, k vizuálnímu sjednocení vnějšího pláště a k ubrání veřejných prostor, kterých bývá na sídlištích skutečně více, než by bylo třeba.

K mimořádně zdařilé úpravě panelového domu došlo také nedávno na Slovensku, konkrétně v Rimavské Sobotě, a to podle návrhu architektů z ateliéru GutGut, o jejichž vlastní kanceláři jsme psali nedávno (čtěte zde). V Rimavské Sobotě nastala opravdu specifická situace, kdy soukromý vlastník odkoupil v dražbě prázdný dům, a mohl ho tak rekonstruovat radikálním způsobem – rekonstrukce neprobíhala za současného užívání nájemníky.

Česká republika zatím na podobné přístupy a úspěchy čeká, zato se zde ve velkém přilepuje polystyren na panely a mění se to nejstrašnější, co na sídlištích kdy bylo, alespoň podle názorů mnohých: stejnorodost se nahrazuje individuálností. Těžko však mluvit o nějaké koncepčnosti. Situace určitě není snadná. Na jedné straně se míchá alergie na uniformnost a šeď prostředí, které je nerozlučně spjato s komunistickým režimem – přestože se podobná sídliště v 60.–80. letech realizovala po celém světě, bez ohledu na politický systém. Na druhé straně regulérní snaha ušetřit provozní náklady a využít dotací, které k těmto úsporám vybízejí. Když k tomu připočteme vysoce individualizovanou vlastnickou strukturu, shoda se hledá jen velmi těžko. Mnohé nově zrekonstruované domy tak připomínají scénu ze slavného filmu britské komediální skupiny Monty Python Flying Circus Život Briana, kde dav sborově volá: „Všichni jsme individua, každý jsme jiný,“ až to jeden z davu nevydrží a utrousí poznámku: „Já ne.“

K podobné situaci vlastně došlo v Rožnově pod Radhoštěm, i když tomu začátek nenasvědčoval. Společenství vlastníků se na základě osobního doporučení obrátilo na projektanta z hodinu vzdáleného města, který neměl problém projekt revitalizace obvodového pláště navrhnout, aniž by lokalitu a dům osobně navštívil. Naštěstí byl tento dům také místem, kde prožil dětství a mládí architekt Hynek Holiš z kanceláře Holiš+Šochová architekti, a tak byl požádán o radu a konzultaci, jak projekt za pochodu vylepšit. Z rad se stal plnohodnotný projekt, který převzal, a z projektu realizace, jejíž cena je pro podobná řešení naprosto obvyklá, přesto se za ni podařilo pořídit více, než je běžné.

Došlo k náhradě dosluhujících konstrukcí zábradlí, zasklení lodžií, úpravě vstupních prostor domu s novým velkorysým nadkrytím v ocelovém rámu se zvýrazněným číslem popisným a rovněž k úpravám venkovního předprostoru domu se stojany na kola. Dům je nově dvoubarevný: převažuje světlá fasáda, omítka uvnitř lodžií má rovněž světlejší valér, sokl z tmavého marmolitu je výrazně oddělen.

V hlavní roli horizontála

Kvalitu, jemnost a rafinovanost této revitalizace oceníte nejspíše až na druhý pohled. Architekt si dal nesmírně záležet, aby podtrhl horizontálnost pater. Jak předsazené bezpečnostní sklo zábradlí, tak pohyblivé vrchní části zasklení lodžií se zcela obejdou bez masivního vertikálního dělení, rámování. Nebylo to tak snadné, jak se na první pohled zdá. Přes zdánlivou geometrickou jednoduchost této úpravy při bližším ohledání zjistíte, že panelové domy byly ve své době realizovány s řadou nepřesností. Jen výškový rozdíl na jedné lodžii činil osm centimetrů. Tyto drobné úpravy ukazují, že alespoň z vnějšku – největším problémem panelových domů je totiž ve většině případů vnitřní dispozice s malými vzdálenostmi mezi nosnými stěnami, která byla formována délkovým rozměrem stropního panelu – byla řada panelových domů skutečně krásná. Respektive přesněji, krásná by být mohla. Vnější jednoduché členění není velkou překážkou, aby pomocí uvážlivých zásahů nemohlo dojít k výraznému zlepšení minulé situace. Právě jako v Rožnově pod Radhoštěm.

Bylo by fantastické, kdyby takováto úprava vnějšího vzhledu „paneláků“ mohla být v budoucnu považována za český standard.