Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Zrzka v Hollywoodu: Brečím kudy chodím. Vedro, nejistota a ztracenej mobil

Lidé

  6:23
Protože nade mnou stáli všichni andělé strážní, podařilo se mi sehnat pronájem ve West Hollywoodu, na který se běžně čeká ve frontě tři roky. Navíc se mi povedlo sehnat dům s kontrolovaným nájemným, takže mé nájemné je poloviční, než všech lidí v mý ulici. Navíc bydlím přímo pod bytem sponzorky mých víz.

Alena Doláková foto: Archiv Aleny Dolákové

Podařilo se mi totiž přemluvit pana domácího, aby napsal byt na moje jméno bez jediného legálního papíru a tzv. credit checku, bez kterého si tu absolutně neškrtnete. Zázrak!

Je podzim. Žádný listí ani kabáty, jen vedro a nejistota. Sedím na schodech svého nového býváku a brečím. Už dva měsíce čekám každým týdnem víza, a pořád nic. Chodím cvičit asi pětkrát denně a na castingy na projekty zadarmo. Co mi zbývá.

Zrzka v Hollywoodu

Jdu do klubu, kde mi ukradnou mobil, doklady a kreditky. Na starém iphonu mého učitele herectví, který mě zaveze si zařídit sim kartu, vyhledávám, kde je můj iphone. V šest večer to začne svítit v Hollywodu, což je dost drsná čtvrť plná bezďáků a kriminálníků.

Říkám jednomu klukovi, co mě chce vzít na hvězdárnu pozorovat “modrej“ úplněk, jestli by mohl jít se mnou hledat ten telefon. On že si modrej úplněk kvůli mýmu telefonu tedy rozhodně ujít nenechá. Já, že se bojím jet do Hollywoodu. On že jsem herečka, prý to zahraju.

Taxikář po cestě na policejní stanici říká, že imigranti jsou nejhorší, a že všichni učitelé herectví jsou jen dojná kráva pro začínající herce. “Nejhorší je New York Film Academy,” řekne mi jméno školy, ve které mám točit svůj první studentský film na půdě USA. Policajti jsou velice milí, ale řeší nějaké vraždy, takže mě pošlou pěšky, v polotmě, mezi bezďáky a vargusáky. Telefon pípá. Telefon bliká na mém telefonu. Telefon je pravděpodobně u skupinky divných existencí, který mě možná každou chvíli zabijou. Anebo támhle v hoře smrdutých odpadků za mříží? Ještě chvilku prodýchávám svůj strach. Pak se mi vybije telefon. Skupinka na mě začne pořvávat: “Co je, princezničko?”

Alena Doláková

Narodila se ve Vyškově, dětství ale dětství strávila v Brně. Vystudovala činoherní herectví na JAMU, už za studií hostovala v Národním divadle v Brně. Po škole vystupovala čtyři měsíce v profesionálním divadle v Anglii. Od roku 2012 je členkou souboru Kašpar, který působí v pražském Divadle v Celetné. Zahrála si v seriálech Crossing Lines, Případy 1. Oddělení, Četnické trampoty, v pohádce Tři bratři či v připravovaném filmu Ztraceni v Mnichově. Sledovat ji můžete i na Instagramu.

Zapadnu do Subwaye. Zeptám se, jestli by mi mohli nabít mobil, koupím si v cashi kolu a třesu se. Sednu si k umaštěnýmu stolu. Nebudu brečet. Nebudu brečet. Brečím. Ten Mexičan za mnou přijde, že telefon se nenabíjí. To znamená, že budu muset jít hodinu a půl pěšky domů. Mezi nočníma klubama a zlodějema. Světlá stránka věci je, že už mi nemají co ukrást.

Kdyby ten Mexičan Za Pultem věděl, že sic vůbec není Žena, ale i tak je má hrdinka! Podíval se na mě totiž, jako že všechno bude v pořádku. Ne jako můj učitel, který vždy nahodí pohled: Podivej holčičko, já ti to vysvětlim. Ne jako ten herec, kterej se mi líbí. Je tak citlivej vůči mejm emocím. Až moc. Ne, já chci tohohle hrdinu, kterej se na mě dívá a říká: “To bude v pohodě, nevyšiluj. Já ti kdyžtak zavolám taxíka.” Dokonalá kombinace empatie a mužného klidu. V kapse mám dvacet dolarů. To by mohlo na taxíka stačit.

Ale pak se stane další zázrak. Ten půl hodiny mrtvej telefon se zničeho nic rozjede, já si zavolám levný Uber, a můžu tak jet domů sledovat Sex ve městě a jíst zmrzlinu jako každá samostatná, nezávislá žena, co se vydala na jinej kontinent a nic na světě ji nezlomí.

Alena Doláková v Hollywoodu
Herečka a blogerka Alena Doláková

Půlroční čekání na víza, ten kluk, co byl nakonec mnohem víc citlivej než já, až tak, že se zhroutil, a já ho pak už nemohla dál zachraňovat, ten první kluk, kterýmu jsem to odpustila, a on mi pak tak nádherně natočil short film a omluvil se, že to tenkrát podělal, ten učitel, kterej mi pomoh jak nikdo v tomhle městě a já už teď vím, že nepotřebuju, aby měl úplně ve všem pravdu, pan Domácí, který se mě pořád ptá: “A co ta velká práce tady?” “Dělám na tom, pane domácí. Dělám na tom.”

Pouštím to. Nechávám to těm Andělům Strážnejm. A těm úžasnejm chlapům okolo mě. Známejm i neznámejm. Zatím mi společně s anděly pomohli a vysekali z každý šlamastiky. Děkuju jim za to.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!