Bezdomovci klepali kosu, zalezli do Starbucks. Paní s prodlouženejma vlasama a kabelkou Prada to dost pohoršilo, otočila se na svých Micheal Kors a tvrdě narazila na sklo kavárny.
Já, oděna do své little black dress uniformy a bílého kabátu za měsícní divadelní plat, jsem si ohřívala jedno dva dny neoholené lýtko o druhé. Šla jsem na sociálku. Půlka Rusáci a druhá Mexičani. Vyplnila jsem do formuláře, že jsem bílá žena a bydlim tam a tam. Tak teď jsem ofišl.
Venku na mě káplo pět odrzlých kapek a vítr se pokoušel sundat mi kšiltovku. Jdu na ElEj šokantně pěsky. Míjím magora na práškách s rasta copánky, černýho veterána bez jedný nohy, pak blonďatýho chlapa s brýlema a nákupním košíkem plným nakradených věcí. Štráduju si to kolem holky, co byla kluk, a teď má příšerně krátký kraťase na omodrákovanym zadku.
Hollywood je skvělá čtvrť. Švédské blonďaté turistické rodinky se tu mísí z těmahle ztracencema a zarudle zoufalýma alkoholikama. Bezdomovci si obsazujou rajóny stejně jako herci v kostýmech Supermana, Charlieho Chaplina, nebo Marylin.
Alena DolákováNarodila se ve Vyškově, ale dětství strávila v Brně. Vystudovala činoherní herectví na JAMU, už za studií hostovala v Národním divadle v Brně. Po škole vystupovala čtyři měsíce v profesionálním divadle v Anglii. Od roku 2012 je členkou souboru Kašpar, který působí v pražském Divadle v Celetné. Zahrála si v seriálech Crossing Lines, Případy 1. Oddělení, Četnické trampoty, v pohádce Tři bratři či ve filmu Ztraceni v Mnichově v připravovaném anglickém filmu Interlude in Prague Sledovat ji můžete i na Instagramu. |
Zapadám do italskýho bistra. Chabý odraz Evropy jak na tom mramoru před oknem. Zrcadlí protější mrakodrap, vzhůru nohama pluje po obloze. Penne a la vodka a odporný velký americký kafe, co předstírá, že je capuccino. Číšníkovi prej řikaj, že je směs Keenu Reevese a Joaquima Phoenixe. Teď má ale ženu, který je pětačtyřicet a chce děti, takže maká tady, už šest let. Je rozklepanej, když mluví o svejch ztracenejch snech.
Jaký asi byly sny těch bezďáků? Toho vojáka, co si nechal někde v Afghánistánu ustrělit nohu? Tý holky, co možná vyrostla jako kluk někde na malým prudérním městě? Možná někdo z těch ztracenejch existencí stejně jako já dorazil na sociální úřad se zaregistrovat a byl plnej optimismu.
Prší. Zázrak a tragédie. Sny se smývají ze zaprášenejch aut, co vozí další a další cizence a elejský naplaveniny. Kapky dopadají na křiklavě fialový květy, který obsadily celičký město. Vše je v tom nízkým tlaku v polospánku. Čekám na zastávce. Nasedám do Uberu. Rozklepanej asi tak sedmnáctiletej černoušek asi neví, kam by nased.
Prší. Mám se kam schovat. Mám se dobře.
ZRZKA V HOLLYWOODUBlog české herečky Aleny Dolákové o tom, jak prorazit v Hollywoodu, jak se neztratit ve velikém světě, o nástrahách hereckého světa, o celebritách, o tom, jak si udržet zdravý rozum v americkém Los Angeles. |
