Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Zrzka v Hollywoodu: Jsem rajcovní sekretářka a protestuju proti Trumpovi

Lidé

  6:06
LOS ANGELES / PRAHA - Český kluci, český pivo, českej chleba, českej řízek, český vysedávání v hospodách, česká upřímnost, český nicnedělání, česká tramvaj, česká zima, nádherná Praha, normální život, radost!

Alena Doláková. foto: Archiv Aleny Dolákové.

No jo, už jsem zase v Česku. Nejdřív jsem měla doletět na konci února něco dotočit, pak že trochu dřív, že ještě nějaká práce, a nakonec jsem 5 hodin před odletem měnila letenku a jela z letiště rovnou na plac.

Teď tu ležím, z jet lagu mě bolí celej člověk, nemůžu přemýšlet, natož psát.

Jakoby se nikdy žádnej Hollywood nestal. Jako bych ztratila ambice někde s kufrem na letišti. Jako bych nikdy neměla jet zpátky.

Z Česka se ta má cesta vždycky zdá až směšná.

A jak jsem po pochodu „Woman March On Washington“, co reagoval na hulváta Trumpa, kdy nás v Los Angeles vyšlo 750 tisíc do ulic (celkově však několik milionů po USA a na 6 kontinentech) a zcela mírumilovně jsme rozvibrovali lásku (bylo tam aspoň 30 procent mužů), napsala článek o feminismu! Absolutně nejsem schopná ho zkrátit, abyste ho, milí čtenáři, vůbec mohli rozluštit, protože pro mě znamená tolik.

„Americká feministka z Brna“, nazývá mě v žertu můj filmový přítel, herec v pokročilém věku. No jo. Americká feministka z Brna hraje klišé milenku ředitele banky, a někdo jí v textu říká, jak je „podřízená, co rajcuje.“ A co teprv ta studentka, co se vyspí se svým postarším profesorem? Jak jsem kdysi nadávala na všechny ty český filmy, kde skončí Polívka nebo Donutil se sexy třicetiletou Slovenkou, a teď hraju úplně to samý! Trump by ze mě měl radost. A babička taky. Že nehrám u cizéch.

A já si taky musím posypat popel na hlavu: Díky Bohu, mám práci!

Bydlím na Letný. U kamarádky jsou k jídlu jen vánoční perníčky. Ztratila jsem peněženku, nemám českou nabíječku, a tak se skoro vybitým mobilem a pasem stojím na Milady Horákové před zavřenou bankou. Mám pocit, že hlady omdlím. Známej na Fejsbuku mi napíše, jestli nechci do hospody, před kterou zrovna stojím, načež se mi vybije telefon. Jdeme. Najím se. Děkuju za snídaňovečeři, Tomáši. Takový náhodný setkání, to by se v Beverly Hills nestalo. Nikdo nikdy nebydlí poblíž.

Alena Doláková

Narodila se ve Vyškově, ale dětství strávila v Brně. Vystudovala činoherní herectví na JAMU, už za studií hostovala v Národním divadle v Brně. Po škole vystupovala čtyři měsíce v profesionálním divadle v Anglii. Od roku 2012 je členkou souboru Kašpar, který působí v pražském Divadle v Celetné. Zahrála si v seriálech Crossing Lines, Případy 1. Oddělení, Četnické trampoty, v pohádce Tři bratři či ve filmu Ztraceni v Mnichově v připravovaném anglickém filmu Interlude in Prague Sledovat ji můžete i na Instagramu.

Večer jdeme s kámošema do zakouřenýho pajzlu, kde je prej hnusný bílý i červený, tak si dávám malý pivo a jsem z toho celá namazaná, jak nejsu zvyklá. Obsluha mi nadává, jak je tomu v Česku v takovejch exkluzivních podnicích ve zvyku. Pak mi vlasy načichnou kouřem, zmrznu po cestě do metra a s už nalezenou peněženkou jdu na půlnoční fast food. Nemusím čekat ve frontě, aby mě usadili. Nemusím utratit tisícovku za burger.

Nemusím platit dýško dvacet procent.

Nemusím ve dvě ráno schovávat alkoholický nápoj, protože po druhý se nesmí pít a v barech rozsvítí. Cítím se česky svobodná!

Jedna kamarádka mi píše, jestli se chci ještě vidět s těma, co vedou nudnej pražskej život, když jsem teď Elejna z Hollywoodu. Netoužim po ničem jinym než po obyčejnym, „nudným“ pražskym životě! Toužim po MHD (lidi v ulicích!), po procházkách v mrazu (lidi CHODÍ v ulicích a není to protest proti Trumpovi), po náhodnejch setkáních (jako někdy se to stane i v LA, když jste tam tak populární jak já), po pivu, i když jsem hned nacamraná.

Alena Doláková.
Alena Doláková.

Toužim hrát úplně cokoliv a jet pak do bytu na Letný, jíst perníčky a připadat si zcela neohrožená. Připadat si jako, že aspoň trochu vím, co mě zítra čeká. Žít ve čtvrtým patře a nekrachovat u toho. Jít hrát a nemyslet na to, jak říkám r. Jít na rande a bavit se o Večerníčku, co oba známe. Jít do Rudolfina (Juergen Teller!), na nábřeží (kosa!), do Louvru (nevim, co do týhle závorky - bramborovej salát?).

Mít to k babičce pár hodin. K mámě deset minut. Táta je v Praze taky furt.

Nechcu do Ameriky, děcka. Chcu tu zůstat. V peřinách na Letný. S tím klukem, od kterýho jsem před rokem a půl odjela.

Anebo já ještě pojedu. Ale musim zas brzo zpátky do Prahy.

Život mi tu nějak víc chutná po opravdovosti.

Californie má zas víc pracovních možností a věčný léto. Tak já nevim, na čem víc záleží. Teda. Už to vím, na čem doopravdy záleží. Ale mám ještě víza, tak jich využiju, než mě Trump chytí za frndu a vyhodí ze země.

Su pozitivní. Su pozitivní. Su pozitivní a těším se zpátky do Ameriky. Vůbec ne.

ZRZKA V HOLLYWOODU

Blog české herečky Aleny Dolákové o tom, jak prorazit v Hollywoodu, jak se neztratit ve velikém světě, o nástrahách hereckého světa, o celebritách, o tom, jak si udržet zdravý rozum v americkém Los Angeles.

Autor: