Udržet vodu v krajině, zamezit odplavování ornice a celkově zvýšit absorpční schopnosti Česka, to jsou přirozené požadavky, které musejí brát vážně všichni. Jenže velké řeky jsme narovnali a „kanalizovali“ před 100 lety, s potoky jsme zatočili ve většině vesnic. Povodně v posledních dvaceti letech nám ukázaly, kde je odvrácená strana těchto opatření: stačí jeden ucpaný mostek a ze vsi je velké jezero, nehledě na fakt, že vybetonovaná koryta jen zhoršují povodeň na spodnější části toku.
Napravit to dost dobře nepůjde, respektive ne snadno, rychle a lacino. Proto musíme chránit přirozená koryta vodotečí alespoň tam, kde se do dneška zachovala. Výroba rybníků, mokřadů či tůní není zdaleka taková legrace jako výstavba rozhleden za evropské dotace. Až za pár let půlka eurorozhleden spadne, nic se nestane, ale vodní stavby je třeba udržovat a pečovat o ně, nehledě na to, že by se měly stavět jen na místech vhodných, aby byly funkční.
S půdou to bude podobně složité. Zemědělci, kteří na ni hospodaří, jsou pochopitelně motivováni výdělkem, a proto například naprosto nevhodná řepka hyzdí republiku v obřích lánech. To lze změnit jednoduše, tedy pokud přestaneme podporovat biopaliva vyráběná z řepky či kukuřice. Avšak k tomu, aby zemědělci zmenšovali pole novými mezemi či pečovali o remízky, je nutno je nějak motivovat. Hlavně pak následně pečovat o to, aby se změna prováděla funkčně, protože v naší zemi je zvykem zpotvořit každý dobrý záměr. Takže si umíme představit, jak někdo vyváří x kilometrů zbrusu nových mezí na jediném poli za účelem čerpání dotace, přičemž většina jeho polí zůstane netknutá. Dalším obřím úkolem je změnit zvyky, nejen co se týče plodin, ale i technik obdělávání.
Jistě by bylo účelné, aby z pozice státu o celou agendu pečoval jeden úřad – jedna hlava. Na druhé straně máme všichni v živé paměti zástup ministrů bez portfeje, plačících, že se s nimi opravdoví ministři nechtějí vůbec bavit. Kdybychom agendu přiřkli premiérovi, nutně by se stala problémem třetího řádu, premiér nemá na takové věci čas. Nejlepší se jeví sjednotit problém pod jedno ze stávajících ministerstev. Pak už zbývá jen „maličkost“: najít peníze a udělat to.
