Podle sázkařů má kandidát Drahoš nejlepší pozici, jeví se jim lepší než Zemanova; to také nemusí nic znamenat. Půl roku před volbou kandidáti „jen“ oznamují světu, že tu jsou a že chtějí být prezidentem. Předvádějí, čemu všemu „rozumějí“, jak by řešili některé situace. V tom má velmi zjednodušenou pozici Miloš Zeman, už na Hradě je a stará se o to, aby byl vidět. Jeho protikandidáti musejí při každé příležitosti říkat, co by udělali lépe; jednak je k tomu nutí kampaň, a pak se jich neustále tážou média. A v tom je jedno obrovské nebezpečí: všechno, co řeknou, může být (a také bude) použito proti nim.
Všimněme si třeba, jak se Jiří Drahoš razantně ohrazuje proti tomu, aby byl označen jako tzv. vítač. Chápe, že nálada voličů je velice ostře protiimigrační, a tak říká, co chtějí slyšet. Migraci zastavit a stabilizovat země, ve kterých vzniká. Jaký je v tom rozdíl proti Miloši Zemanovi? Na první pohled žádný, kandidát Drahoš si nesmí dovolit odhánět voliče, které bude potřebovat. Možná to leckoho pohorší, ale takové jsou zákonitosti přímé volby; pokud nebudou kandidáti respektovat přání voličů, mohou být úzkou skupinou obdivovatelů bezmezně milováni, ale prezidenty nikdy nebudou.
Přímo volený prezident je prezidentem většiny, proto musí většině vyhovět, a to, jak jistě uznáte, není zrovna intelektuálně zajímavé, být reprezentantem mainstreamových názorů. Nicméně zrovna kandidát Jiří Drahoš je vědec, tedy člověk, který ctí systematičnost a racionalitu. Snad tedy ví, co může říci, aby odradil co nejméně přívrženců. Budoucí prezident musí mít také diplomatické schopnosti, proto sledujme, nejen co kandidáti říkají, ale hlavně co neřeknou.