Lze usuzovat, že u politických projektů iniciovaných podnikateli existují dva klíčové faktory úspěchu. Za prvé míra znechucení politikou, a ta je v Ústeckém kraji jedna z nejvyšších, a pak pověst dotyčného podnikatele u voličů. Podle těchto kritérií lze bez většího rizika předpovědět panu Hausenblasovi úspěch.
U podnikatelských stranohnutí se zatím komplexně neprobírala jejich rizika. Široce se spekulovalo o střetu zájmů, avšak nikdo nepoukázal na podnikatelské omezení vše vyhodnocovat a posuzovat jen z ekonomického hlediska (ani korupce se ekonomice nevyplácí). Vezměme třeba pana Hausenblase, o jehož dobrých úmyslech nepochybujeme, nicméně tento pán si myslí, že: „V životě se ale člověk dostane do fáze, že peníze už nejsou všechno.“
Jak se ale podnikatel Hausenblas dívá na jedince, který se do téhle fáze nedostane po získání několika desítek či stovek milionů, ale „jen“ na základě své vlastní volby, protože si myslí, že peníze jsou holt potřeba, ale nejsou všechno? Hodnotová hierarchie podnikatelů sice možná vysvětluje jejich úspěch v politice, jsou to „schopní lidé“, ale zároveň definuje jejich omezenost a technokratičnost a nebezpečí, která z toho vyplývají.
Dalším podceňovaným rizikem je definiční kult osobnosti – bez otce zakladatele a financovatele strana či hnutí přestává existovat (vzpomeňme na Věci veřejné). A to jsme ještě neměli možnost zažít situaci, kdy to podnikatele-spasitele jednoduše přestane bavit. Dotyčný se nabaží veřejné pozornosti, zjistí, že všechno v politice není tak jednoduché, jak si představoval, že i tenhle obor má své zákonitosti a bude znuděn, zabalí to a odjede třeba zachraňovat Velký bariérový útes. V tradiční straně za ním čeká několik natěšených nástupců, ale takhle si „projekt“ bude muset hledat nového sponzora. Stranické principy čeká v Česku renesance, ale nebude to zítra.
