U Miloše Zemana a jeho dobrých rad naší politické elitě si již delší čas nemůžeme být jisti jejich upřímností. Protože je exponentem jedné ze stran kandidujících v nejbližších parlamentních volbách, lze každé jeho prohlášení až do voleb číst jednak jako možná zajímavý nápad zkušeného matadora, anebo jako pokus o zviditelnění.
Vzhledem k typu rad, kterými nás Miloš Zeman v posledních týdnech oblažuje, si můžeme troufnout tvrdit, že pozorujeme průhlednou sebepropagaci. Zkušený prognostik asi tuší, že pokud jsou strany zajedno, že by měly být předčasné volby, a navíc v situaci, kdy za jejich přípravu utratily nemalé peníze, nezmění svůj postoj na popud důchodce z Vysočiny. Představa, že se předsedové velkých stran plácnou do čela s výkřikem: "Vždyť máš pravdu Miloši, my ten Janotův balíček schválíme, a bude dobře!", je, zdrženlivě řečeno, přehnaná.
K žádnému obratu nedojde ani po volbách, nerýsuje se žádná výrazná vládní většina, což je špatné, protože krizovou situaci by měla řešit silná vláda. Možná že po volbách by Zemanovy rady měly jistou relevanci, jenže tehdy jim naslouchat nikdo nebude, protože si lze jen těžko představit, že se vláda bude sestavovat v Novém Veselí.
Podobu kompromisu určí poměry sil ve sněmovně a nikoli knížecí rady muže, který nostalgicky vzpomíná na doby opoziční smlouvy. A pokud by se, snad shodou náhod, stal Miloš Zeman našeptávačem vrcholných politiků při dohodách o velké koalici, mělo by to pro všechny být varováním, že nás nečeká nic pěkného. Zemanovská řešení nenabízejí poctivou hru, jen paritní dělení kořisti.
