Dala tak posluchačům vzpomenout na dnes již takřka legendární ministryni kultury Hanákovou a její „procesy“. Nechme formu stranou – závažný byl především obsah slov paní náměstkyně. Ministerstvo, vzhledem ke stoupajícímu dárcovství veřejnosti, chce „podpořit uplatnění fenoménu mecenášství... formou společenských a odborných předpokladů a formou legislativních opatření“. Chce ocenit mecenáše přijetím samotným ministrem kultury. Chce se s „fenoménem“ seznámit, protože není v úplnosti znám. Cílem je legislativní řešení. A konkrétně? Například adopci památek („fenomén adopce“) chtějí podporovat „morálně“.
ČTĚTE TAKÉ: |
Takže ministerstvo si všimlo, že občany trápí stav památek v jejich okolí a často o ně pečují „na vlastní triko“, a dostalo nápad peníze zkasírovat – za to nabízí přijetí u ministra, možná odznáček a morální podporu. Ve zkratce – dejte nám prachy, my si s nimi budeme dělat, co uznáme za vhodné.
Zaměstnanci ministerstva asi žijí na jiné planetě. Každého jen trochu soudného člověka napadne, že pokud to státní instituce myslí vážně, tak by měla nabízet metodické vedení, konzultaci s odborníky, seznam firem, které se již podílely na úspěšných rekonstrukcích, zkrátka věci, se kterými laik bojuje. Ale tohle jako by úředníky nezajímalo. Jaký závěr si z vystoupení udělal pozorný posluchač? Chcete-li rekonstruovat nějakou památku ve svém okolí, založte si občanské sdružení, vybírejte od spolubližních a kašlete na stát, ten vám pomoct vůbec nechce. Ten totiž neřeší problémy, ale za naše peníze morálně podporuje fenomény.
