A navzdory ne zrovna pravdivým slovům Petra Fialy „na Ústavní soud se obracíme velmi zřídka“ je to aktivita legitimní a chvályhodná. Ústavní stížnost slibovala kvůli domovní svobodě ODS naposledy v květnu, v souvislosti s prohlídkami bytů držitelů zbrojních průkazů bez souhlasu soudu. Bude jen v pořádku, když obě normy posoudí strážci ústavnosti.
V rámci všeobecného odporu proti „úřednické šikaně“ však zaniká to podstatné: ti, kteří topí odpadky, setrvale tráví své sousedy. Domnívá se snad někdo, že ústava zaručuje vašemu sousedovi právo zamořit několik ulic a dlouhodobě poškozovat zdraví spolubližních? Samozřejmě nikoli, jinak by také většina populace Česka jen stěží schvalovala opatření omezující kuřáky cigaret. Sporné pochopitelně není, jestli se smí topit PET lahvemi, ale jak rychle a efektivně podchytit a potrestat ty, kteří tak činí. Zda neexistuje jiná možnost kontroly. Odebírání vzorků kouře pomocí dronů nad soukromým domem, které navrhuje poslanec ODS Jan Zahradník jako alternativu, je také porušením domovní svobody a narušením soukromí.
I když se budeme snažit občanstvo motivovat k přechodu na ekologičtější či alespoň méně emisně náročné vytápění, pořád se najde dost šetřílků, kteří raději budou pálit odpadky, které mají zadarmo, a zdraví, své i bližních, jim zůstane lhostejné. Ve spoustě obcí či čtvrtí rodinných domů našich měst se všeobecně ví, protože to zřetelně indikuje kouř, kdo je milovník „sajrajtu“ jako paliva. Hledáme jen cestu, jak dotyčného přinutit ke změně chování.
Lze si představit, že úředník šikanuje nějakého majitele kotle, ale podobně si lze představit šikanu na stavebním úřadu či účelový postup městské policie při měření rychlosti či kontrole správného parkování. Nikdo nechce šikanování tolerovat, tím méně obhajovat, avšak náš svět je do takové míry svázán nějakými předpisy a jejich kontrolou, že se možnosti šikany nelze prakticky vyhnout. Záleží na tom, zda jsme ochotni říci dětem: Sice se dusíte, ale podstatnější je, abychom vyloučili, že tu nikdo nikoho nemůže šikanovat.
