Od pražského kongresu nás dělí pět týdnů, které vyplní snaha nespokojených oslabit a znejistit Mirka Topolánka. Už se ozvali z Českých Budějovic, Tábora i Mostu.
Předseda nechce, aby kongres byl volební, a s ním si to nepřeje ani vlivná část strany. Za prvé není vidět nikdo, kdo by jej nahradil. Petr Gandalovič, aktér nejčastějších spekulací, otevřeně nevystoupí, a i kdyby se pochlapil a Topolánka vyzval, jako reprezentant ústecké ODS, jedné z nejprohnilejších odnoží partaje, by byl poslem proměny strany v zájmovou organizaci stavebních a jiných podnikatelů.
Na rozdíl od Miroslava Macka, který žádného kloudného náhradního lídra nezná, rebelující Miroslava Němcová jich vidí spoustu, a zajímavých. Gratulujeme, ale Mackova skepse vyhlíží informovaněji. Za druhé, půl roku před volbami není možné jen tak vyměnit předsedu a nechat mu Topolánkovy místopředsedy, jak navrhují někteří nespokojenci. Opravdový pretendent předsednictví by na to ostatně jen stěží přistoupil.
Představa předsedy Topolánka je jasná, slíbí, že vyhraje volby a sestaví vládu, načež vyzve stranu k tomu, aby mu přísahala věrnost. Naopak reptající se ozývají hlavně proto, aby se Topolánek alespoň snažil chovat racionálněji. Jeho nesmyslný odchod ze sněmovny či veřejné zostuzení prvního místopředsedy byly čisté úlety bez pozitivního efektu. Každopádně z předsedovy strany se neozývá nic, co by dávalo naději na změnu prázdné chlapácké rétoriky.