Návrat do politiky měl být zas velkolepý – statistik ministrem financí. Jenže když vám dlouhodobé dluhy, které se zdráháte splatit celé měsíce, zázračně „zamáznou“ sponzoři v horizontu hodin poté, co je oznámena ministerská ambice, je důvěra v prachu.
Jan Fischer se dopracoval do unikátní role sponzorovaného ministra. Jména dobrodinců nese takříkajíc na dresu, a ještě drze popírá, že by v tom byl nějaký problém. Nepochybně ví, že vlastností, která jej dostala do Rusnokovy vlády, je jeho, slušně řečeno, ohebnost. Proto pět milionů inkasovaných v šesti dnech může vydávat za normální situaci.
Flexibilita byla za Fischerovým premiérstvím, stála i za jeho prezidentským debaklem a momentálně mu vynáší i v situaci, kdy jej zatím nikdo do žádné funkce nejmenoval.
Až budeme poslouchat řeči o věcných a racionálních řešeních obtíží státní kasy, vzpomeňme si na tuhle vlastnost. Pan Fischer bude dělat především to, co mu dovolí. Jinak by popřel sám sebe.
