Dobrou zprávou je, že justiční systém je schopen sebekontroly a korekce proběhla bez jakýchkoli pochybností o politickém ovlivňování. Do měsíce. Je to rychle, či pomalu? Záleží na tom, jestli onen měsíc trávíte ve vazbě.
Špatnou pak konstatování Nejvyššího soudu, že „došlo k nepřijatelné ingerenci exekutivní moci do moci zákonodárné“. Z logiky věci vyplývá, že žádost o vydání Petra Nečase je bezpředmětná.
O politické korupci ani po tomto verdiktu Nejvyššího soudu jasněji nemáme, neboť ten se zabýval jen návrhem obviněných, věcně tedy nemohl říci, zda je předávání trafik za protislužby úplatkářstvím. Nicméně je hodně sporné, nakolik lze čin korupce dělit na část chráněnou imunitou a na část, na niž se imunita nevztahuje. Zde se obvinění může nadále odvíjet jen od fantazie a tvůrčího ducha pana Ištvana.
Konsekvence směrem k státním zástupcům a policii jsou jednoznačné, opakování podobného postupu je vyloučené. Nicméně situaci to neuklidňuje ani na jedné ze stran, protože hranice trestnosti politické korupce nebyla ani naznačena. „Činným orgánům“ bylo řečeno, že se nesmějí chovat jako sloni v porcelánu, a politici žádají odvetu. Systém je nadále pod tlakem, chtělo by to rychlý řez.