Četnost a absurdnost některých podání k téhle instituci překračují meze únosnosti. Ústavní soud je zavalen urgentní agendou, takže se částečně ocitl v pasti, nestíhá a zároveň nemůže odhlížet od následků, které z jeho nálezů pojdou. Včera odmítl nejen zrušit prezidentskou amnestii, ale i okamžitý zásah do podepsaných smluv mezi státem a církvemi. To může být výraz chvályhodného sebeomezení, ale i zoufalého nedostatku času a kapacity. Série podobných rozhodnutí by mohla být jistým vodítkem pro ty, kteří vidí v ÚS lék na své politické bolístky, případně komplexy.
Čím více bude soud zahrnován stížnostmi, tím méně si bude moci mezi nimi vybírat a bude nucen šmahem odmítat, i když to nahlas přiznat nesmí.
