Nutno poznamenat, že situaci využil prezident velice obratně. Oznámil svou podmínku v okamžiku, kdy smlouvu nesmí podepsat až do rozhodnutí Ústavního soudu. Nátlak na okamžité řešení lze tedy úplně vyloučit.
Navíc militantní hlasy ze zahraničí žádající razantní zákrok proti potížistovi z Hradu, jež budou jen sílit, dodatečně "ospravedlňují" prezidentovu podmínku a v očích nemálo Čechů z něj činí hrdinu ochránce, který jako jediný nepodlehl nátlaku.
Že tuhle psychologickou manipulaci Hrad cíleně provozuje, dokládá prezidentův tajemník Jakl, který v televizi několikrát vykřikoval, že prý nám není dovoleno mít zpoždění za Německem, sám přitom dobře ví, že prezident, i kdyby chtěl, podepsat smlouvu momentálně nesmí.
Václav Klaus dosáhne toho, že pro Českou republiku nebude platit Listina lidských práv EU, za což mu někteří poděkuji, mnozí nikoli. Je přitom pozoruhodné, s jakým despektem mluví pan Jakl o vydírání Bruselu v souvislosti se zvažováním o dvourychlostní Evropě, a pokrytecky nepřizná, že jeho šéf nyní jménem svých osobních obav vydírá celou unii.
Pro české diplomaty bude těžké přesvědčit evropské partnery, že tato prezidentova podmínka je definitivní či poslední. Problém lze vidět i v tom, že napříště bude zcela legitimní, námi nekritizovatelné, že nás bude Brusel natvrdo vydírat.
