Nicméně tentokrát se soud může zabývat tím, nakolik vládní poslanci ohýbali jednací řád, když uťali opozici při obstrukcích u EET. Že byl jednací řád porušen, je zřejmé. Ovšem odhadnout výsledek si troufne málokdo. V březnu 2011 zrušil ÚS na podnět opozice vedené Bohuslavem Sobotkou balíček vládních škrtů, a sice proto, že vládní většina ve sněmovně zneužila „stavu legislativní nouze“, čímž si zjednodušila práci. Tehdy se pan Sobotka radoval, dnes by asi byl z toho, že si vláda nesměla zjednodušit život, smutný.
Předpovídat se moc nedá ani podle politických preferencí soudu (má-li vůbec nějaké), ani podle minulých verdiktů. O poplatcích ve zdravotnictví rozhodoval ÚS několikrát a rozdílně, stejně tak o karenční době v případě proplácení nemocenské. Samozřejmě ty případy nelze srovnávat, nicméně pomocným měřítkem nám mohou být.
Ať už nález vyslechneme před volbami, nebo po nich, musejí si zúčastnění uvědomit jednu věc: že jim do politiky Ústavní soud nemluví svévolně, ale na požádání. Že se ze sněmovny dlouhé roky dívají na brněnskou nejvyšší odvolací instanci převážně účelově, je žel čistá pravda. Kolikrát již z ÚS zaznělo: nepoužívejte přílepky jako snadnou metodu legislativních změn? Poslanci přílepkují vesele dál. To, že opozice se vždy k soudu přimkne, zatímco vládní většina k němu hledí s nedůvěrou, může být důkazem funkčnosti instituce. Leč zvýšená frekvence stížností (kterou pravice levici tak vyčítala, když byla u moci) přinese nutně i frustraci. Vyhoví-li Ústavní soud stěžovatelům, zazní uražené řeči od ANO, ale i od ČSSD.
Ale otázka je přece jiná: měl by se předělávat jednací řád sněmovny? A pokud ano, dokáže někdo na takové věci najít širokou shodu? Prozatím to vypadá tak, že každá další vládní garnitura jen ruší, co předešlá prosadila; s tím, že tak je to nejsprávnější. A ve voličích roste vztek, nespokojenost a hlavně nedůvěra v politiky a politiku.
