Lze namítnout, že průzkumy se často mýlí, ostatně přímo zvolený prezident je jejich notorickým kritikem. Jenže pokud vychází podpora pro přímou volbu takhle výrazná, nelze výsledek svádět na manipulaci. Navíc letošní výsledky jen potvrzují ty z let předchozích. Lidé jsou zkrátka spíš smířeni s tím, že si zvolí prezidenta, ať dobrého, či špatného, sami, než by jim ho vybral nějaký politik.
ZVĚŘINA: Miliardářské dcerky. Podnikatelské strany účelovost těžko zakrývají |
Mohutná podpora přímé volby v populaci kontrastuje s odporem, který změna způsobu výběru prezidenta vyvolala u politiků, politologů i politických komentátorů. Můžeme se sami sebe ptát, zda by nebyla tato elitní nevraživost k přímé volbě menší, kdyby zvítězil někdo jiný než Miloš Zeman, ale je to jen takové mentální cvičení. Zeman zvítězil a navzdory oprávněnému odporu, jejž některé jeho skutky vyvolávají, zcela zjevně nijak nezpochybnil institut přímé volby v očích občanů.
Samozřejmě že „lid“ se může mýlit, jeho spokojenost se způsobem volby vůbec nevypovídá o kvalitě prezidentského vládnutí a o důslednosti či společenské užitečnosti, s jakou vykonává daná osoba mandát. Jenže voličovo hodnocení mandátu jakkoli zvoleného prezidenta bude jiné než verdikt třeba historika či ústavního právníka. A pokud do toho bude moci mluvit, bude každý hlasovat po svém.
Země je tedy rozdělena jen do té míry, že máme každý jiné představy o vládnutí, o ekonomických prioritách, o bohatství a chudobě či o školství, což není nikterak katastrofální, ale spíše obvyklé a přirozené.
Přímá volba prezidenta měla velký sjednocující účinek na politické strany, které se již mnohem opatrněji stavějí k šíření přímých voleb a dalších prvků přímé demokracie, protože tyto instituce s sebou přinášejí prvek nepředvídatelnosti. Politici jako celek jsou též skeptičtější k náhlým a účelovým změnám zákonů. Což je obojí příznivé, pokud tedy považujeme střízlivou skepsi a zdrženlivost za klady.
První prezident vybraný pomocí přímé volby se vymezuje vůči elitám, ale jen na základě dalších pokusů se může volič poučit, že na těch elitách přece jen něco bude. Ale o pocit voličského privilegia přijít nechce.
