Nikoli, jsou to idealisté, kterým vadí, jakým způsobem se začali komunisté chovat, když dostali první příležitost po listopadu 1989. Nechat řídit školství takové typy jako pan Sloup je opravdový výsměch uplynulému dvacetiletí, on je totiž oživlou negací demokratické politiky, mamut, kterého rozmrazili a který netuší, že se ocitl v jiné geologické éře. Proto může nahlas snít o uzavřených hranicích.
Možná budou protesty občanů i studentů v krajích k ničemu, petice podepíše jen pár tisíc lidí a demonstrace ani hladovky nic nezmění. Jeden účinek to ale mít bude, v těchhle krajích si levice vypěstuje vzdorné mladé voliče, kteří jí řeknou své, jakmile získají volební právo. A ČSSD si musí sama vyhodnotit, nakolik je podpora normalizačních kádrů prospěšná pro ni i pro kultivaci politiky.
Salonní levičáci rádi kritizují antikomunismus pro nedostatek věcných argumentů, mentální pohodlnost a bůhví co ještě negativního. Nicméně když někdo projeví odpor proti skutečnosti, že má školství vládnout politruk od komunistických pohraničníků, lze to chápat též jako příznak slušnosti či nedostatku cynismu.
Když se lidé nechtějí smířit s podobnými postavami, je to snad důvod pro pochvalu, nikoli ke kritice. Konfrontace s neagresivně protestujícími občany ještě žádného komunistu nezabila, naopak kultivace jim jen prospěje. ČSSD je na tom hůř, za vládnutí, které si ještě ani neužila, už platí.
