Předem musíme dát paní Řápkové i například Jiřímu Čunkovi za pravdu v tom, že stát starostům vůbec nepomáhá. Zároveň ale nelze přijmout návody, které spletité a léta vzrůstající problémy „řeší“ jednoduše a téměř zdarma.
Bez ohledu na to, jak bude nějaká celostátní politika vůči Romům či šířeji všem sociálně vyloučeným vypadat, rozhodně nebude levná. Kdyby se obce zbavovaly dlužníků například vyháněním za hranici katastru, musela by snad i paní Řápkovou zarazit představa krušnohorských hvozdů plných band hladových, zoufalých a agresivních občanů, které do takové situace dostaly radnice. Z pohledu starosty velkého města to řešení je, ale jen do té doby, než by se začaly nutně vznikající bandy specializovat na přepadání turistů a drancování samot. Je to návrat do středověku. Podobně se nesmí u nás zacházet se zvířaty; kdo ospravedlní takové zacházení s lidmi?
Ve středu se chomutovská radnice pochlubila tím, že získala byt po čtyřech feťácích, ti podepsali splátkový kalendář a zmizeli neznámo kam. Existuje snad v Česku jediný starosta, který by se z příchodu téhle čtveřice do své obce zaradoval? Ať se přihlásí v Chomutově.
Vězení pro dlužníky, které paní Řápková též navrhuje, by mělo patrně stejně odstrašující účinek jako demonstrativní exekuce - podstatná část neplatičů si raději vyjedná splátkový kalendář.
Jenomže i samotný vznik takové instituce by v legislativním procesu trval minimálně několik let a to zanedbáme politickou diskusi. Jenže před volbami chtějí starostové i paní Řápková, jako pretendentka na poslanecké místo, politickou debatu posunout. V dobrém slova smyslu chtějí využít situace a zaměřit pozornost nejsilnějších stran k řešení léta opomíjeného problému. Doufejme, že parlament debatu zkultivuje.
