Jiří Čunek z toho má radost stejně jako část KDU: maluje si světlé zítřky bez kalouskovců. On sám se vidí jako předseda, který dokáže stranu vést k vzestupu, zároveň se utápí ve spikleneckých představách, že jeho aféra byla útokem na KDU, a stále bojuje proti „politikům z Prahy“. Na otázky programové odpovídá vyhýbavě a jeho trumfem je, zdá se, jen zrušení opčního programu nákupu akcií pro manažery ČEZ.
Jestli je tohle budoucnost KDU, pak bratrům a sestrám opravdu nezbývá než se modlit. Propad, který KDU zažívá každé volby nepřetržitě od rozpadu čtyřkoalice, jde ale i na vrub Miroslava Kalouska. On byl též stranickým předsedou, který nedokázal lidovce otevřít širšímu publiku, a už vůbec ne zbavit nálepky bezskrupulózních pragmatiků. Nutno říci, že se o to ani nepokoušel, jako mistr reálpolitiky vždy dokázal vybojovat dostatek „salátku“ pro vedoucí stranické slimáčky.
Na rozšíření voličské základny kašlal - nehodlal na nějaké idealistické projekty s nejistým výsledkem mrhat úsilím. Ostatně o Kalouskově pragmatismu svědčí jeho touha ve Vsetíně vystoupit - získá podium pro oslovení potenciálních straníků možná v přímém televizním přenosu, a ještě to může prezentovat jako rozloučení.
Po Čunkovi a Kalouskovi je KDU-ČSL zase slabší, než byla před nimi, tohohle si musí být delegáti sjezdu vědomi, až budou volit předsedu.
Stejně jako zmenšující se a stárnoucí členské základny. Stabilní volební výsledky jsou mýtem, jakýmsi anestetikem pro líné funkcionáře. Spokojené mručení provázející Kalouskův odchod a představa, že vše bude bez něj automaticky lepší, věští, že se o tuhle stranu mohou za čas zajímat místo voličů už jen politologové.
Jestli je tohle budoucnost KDU, pak bratrům a sestrám opravdu nezbývá než se modlit. Propad, který KDU zažívá každé volby nepřetržitě od rozpadu čtyřkoalice, jde ale i na vrub Miroslava Kalouska. On byl též stranickým předsedou, který nedokázal lidovce otevřít širšímu publiku, a už vůbec ne zbavit nálepky bezskrupulózních pragmatiků. Nutno říci, že se o to ani nepokoušel, jako mistr reálpolitiky vždy dokázal vybojovat dostatek „salátku“ pro vedoucí stranické slimáčky.
Na rozšíření voličské základny kašlal - nehodlal na nějaké idealistické projekty s nejistým výsledkem mrhat úsilím. Ostatně o Kalouskově pragmatismu svědčí jeho touha ve Vsetíně vystoupit - získá podium pro oslovení potenciálních straníků možná v přímém televizním přenosu, a ještě to může prezentovat jako rozloučení.
Po Čunkovi a Kalouskovi je KDU-ČSL zase slabší, než byla před nimi, tohohle si musí být delegáti sjezdu vědomi, až budou volit předsedu.
Stejně jako zmenšující se a stárnoucí členské základny. Stabilní volební výsledky jsou mýtem, jakýmsi anestetikem pro líné funkcionáře. Spokojené mručení provázející Kalouskův odchod a představa, že vše bude bez něj automaticky lepší, věští, že se o tuhle stranu mohou za čas zajímat místo voličů už jen politologové.
