Občanští demokraté, jako strana hlásící se k liberální pravici, nevytrubují nic, co by s tímto směřováním bylo v rozporu. Avšak podobně jako kolegové v dobách minulých chtějí po volbách hlavně rušit, co zavedla vláda předešlá, konkrétně: EET, kontrolní hlášení či zákaz kouření v restauracích.
Tuzemští politici tradičních stran rádi dští síru na nová hnutí, která nevědí, co chtějí, a nemají žádnou komplexní ideální představu o společnosti. Co je ovšem voličům platné, že znají ideovou základnu ODS i ČSSD, když se obě strany při střídání u moci tváří, jako by před nimi vládla nějaká nepřátelská junta. A jak ČSSD (ve spolupráci s ANO a lidovci) zrušila regulační poplatky či druhý důchodový pilíř, tak slibuje ODS odvetu. Zrušíme vše špatné, říkají a přitom si neuvědomují, že voliči, možná ne úplně racionálně, ale spíš instinktivně cítí, že takhle se vládnout nemá. Smutné na tom je, že představitelé ODS i ČSSD shodně tvrdí, že chtějí, aby v otázkách velkých reforem (důchodové, zdravotnické, daňové) vládla široká shoda, fakticky pro to ale nechtějí udělat sebemenší ústupek. Je to jako v pohádce Václava Čtvrtka: paní kněžna dvě očka upletla a tři vypárala.
Je sympatické, že předseda strany Petr Fiala před volbami říká, že není vše rozhodnuto. Ovšem čteno z druhé strany jako by říkal: Volte ODS, a pokud ta bude u vlády, vše bude v pořádku. V opačném případě podle něj hrozí buď vláda socialistů s komunisty, nebo nedemokratický Babišistán. Použijme ale argument předsedy Fialy: nic není rozhodnuto a hodně málo dnes nasvědčuje tomu, že by jeho katastrofické předpovědi měly dojít naplnění. Spíš vypadal jeho projev jako koaliční nabídka: jsme tady, dostaneme dost hlasů a jsme ochotni a připraveni spoluvládnout. Podobné vábení jsme od ODS slyšeli mnohokrát, problémy se objevily vždy ve chvíli, kdy strana předvedla, jak si představuje plnění.
