Dnes je pozvání k prezidentovi republiky politicky stejně relevantní jako pozvání někoho z vůdců parlamentních stran, setkání je tedy jednoznačné vnitrostranické politikum se všemi souvislostmi. Hradní pacholci nás sice budou ujišťovat o nekonečném majestátu prezidenta voleného lidem, ale málo platné, nelze sedět zároveň na dvou židlích. Když se profilujete jako politická strana, chováte se jako politická strana, je jen otázkou času, než získáte renomé jako politická strana. Stručněji, ryjete-li ve stejném bahně jako politické strany, máte i jejich důstojnost a úctu.
Již nyní, jak jsme se přesvědčili na příkladu šéfa ODS Martina Kuby, může dlouho dopředu naplánované a formální setkání s prezidentem vypadat jako akt poraženectví či vnitrostranická intrika, jakkoli na to pan Kuba asi ani nepomyslel. Automatismus „pozvání na Hrad se neodmítá“ dnes neplatí, politik se musí rozmýšlet, čemu svou přítomností dodává legitimitu. Setkání s Milošem Zemanem v těchto dnech může být stejně kompromitující jako svého času podpora kolaborantské dělnicko-rolnické vlády Aloise Indry.
