náhledy
Středoškolský pedagog, vedoucí v supermarketu nebo strojní mechanik. Lidé nejrůznějšího věku i povolání spojuje jedno: láska ke zbraním. „Jen o nás nic nepište, ať se to ještě víc nepokazí,“ zaznělo několikrát během šestiměsíční práce na tomto portrétu majitelů zbraní. Při tom na začátku stála jednoduchá otázka. Kdo je to český střelec? Jaké jsou motivy, které ho k tomuto koníčku přivedly a jak by argumentoval, aby přesvědčili veřejnost, že je dobré legálně držet zbraně.
Autor: Petr Topič, MAFRA
MICHAL „MIKI“ KINDL Otec miloval Rudou armádu a sbíral zbraně. Syn si oblíbil naopak Američany. První křesadlovku měl ve třech letech, v šesti ruský nagant, v sedmé třídě mu zabavila učitelka parabelu P08. „Hráli jsme si na Profesionály,“ vysvětluje. „Byl jsem Cowley.“ Mikiho minulost je pestrá a dobrodružná. Nějaký čas pracoval v bezpečnostních složkách. V současnosti je majitelem country restaurace v Plzni. Před lety byl jako svědek u incidentu, kdy střelbou zastavil útok několikrát trestaného recidivisty, vše se odehrálo v mezích nutné obrany. V poslední době se také živí novinařinou. Díky své práci už pomohl dopadnout jak říká několik „šlengrů“. „Už proto musím být ozbrojen,“ říká. Ze své sbírky si na focení vybral americký M1 Garand, jeho adoptivní dcera drží AK-47.
Autor: Petr Topič, MAFRA
TAŤÁNA GUZIOTI-PROKOPOVÁ Mezi zbraněmi vyrůstala odmalička. Dědeček byl v armádě, rodiče u policie. Není divu, že si „zbroják“ udělala hned v osmnácti. Začala střílet z pistole. Posléze však učarovala obchodnici s hotelovou kosmetikou dynamická střelba, zejména IPSC, ve kterém se spojuje rychlost, přesnost a síla. Prakticky každý víkend je na závodech, a když nestřílí na výkon, tak pro zábavu. Klidně ze samonabíjecí pušky vz. 58. Nařízení, které by mělo Česko přijmout, považuje za nesmysl. Například omezení kapacity zásobníků. Díky praxi a zkušenostem přebije za sekundu. „Je to řízená sebevražda Evropy,“ dodává. Focena s vyladěnou CZ 75 TS Orange (pro ni speciálně v oblíbené růžové barvě).
Autor: Petr Topič, MAFRA
JAROSLAV NÁHLÍK Se zbraněmi se setkával už od dětství. Při branné výchově ve škole či na honech, oboje bylo tehdy běžné. Velkou zálibu našel bezpečnostní IT specialista ve westernové střelbě. Osobně preferuje disciplínu Wild Bunch během které se střílí z dobových krátkých zbraní, pákové opakovačky a brokovnice. Nebrání se však ani jiným střeleckým disciplínám, trapu, skeetu, či závodům LOS. Dřív by se označil za příznivce EU, postupně se však stal jejím „dosti zklamaným kritikem“. Vadí mu zejména neúčelná míra kontroly a vrchnostenský styl komunikace. „Mám pocit, že se posunula někam, kde by být neměla, daleko od volného obchodu a pohybu osob,“ soudí. „Neděláme nic divného.“ Příliv nových lidí „z venku“ by jí velmi prospěl, soudí. Na focení přinesl: klon Coltu 1911 od firmy Norinco.
Autor: Petr Topič, MAFRA
JAROSLAV MOJŽÍŠEK Byť se jeho vztah ke zbraním odvíjel již od dětství – otec byl zbrojíř v Lidových milicích – a Zbrojní průkaz měl již za komunistů, pořídil si první zbraň až nedávno. Začal v Národní domobraně, následně přešel Zemské domobraně. Postupně by chtěli svou činnost začlenit do oficiálních struktur státu. Je mu sympatický přístup „Každý za svou rodinu“. Vzor vidí ve Švýcarsku. „Armáda je doma,“ říká invalidní důchodce. Proto si pod dojmem neutěšené situace v Evropě a ve světě pořídil zbraně. Aby měl čím bránit své vnuky, jak říká. Preferuje české zbraně. Na stůl vyskládal samonabíjecí pušku vycházející ze samopalu vz. 58, samonabíjecí pistoli CZ Scorpion 61 a samonabíjecí vz. 23.
Autor: Petr Topič, MAFRA
TEREZA KNIHOVÁ „Nošení střelné zbraně znamená především bezpečnost a účinnou ochranu pro mě, mého syna a mou rodinu,“ odpovídá Tereza na otázku, proč má 38letá žena, která pracuje ve zdravotnickém byznysu, v kabelce pistoli. Jako terénní zdravotnický pracovník navštěvuje i pacienty, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách. Absolvovala střelecko-taktické kurzy a kurzy CLS (neodkladná zdravotní péče v bojových podmínkách). Je zakladatelkou a výkonnou ředitelkou Nadačního fondu Ozbrojených složek ČR, který pomáhá příslušníkům Policie , Armády, vězeňské služby a Celní správy, jenž se ocitli v tíživé životní situaci. Z kabelky vytáhla samonabíjecí pistoli Glock 43.
Autor: Petr Topič, MAFRA
PŘEMEK KOPECKÝ Od malička ho bavila historie, jako malý stavěl modely historické vojenské techniky. Má sice spoustu kamarádů z historických souborů, povahou je však solitér. Rád se však účastní střeleckých soutěžích LOS (lidová obranná střelba). Reklamu, jakou zbraním v Česku dělají politici, kritizuje pro její přemrštěnost. Považuje se za libertariána. „Když jsem v zákonném rámci, nevidím důvod, proč by mi měl stát bránit v přístupu ke zbraním,“ říká Přemek, který je jinak vedoucím v supermarketu. Nechal se vyfotit s legendární puškou Mosin–Nagant 91, se kterou soutěží.
Autor: Petr Topič, MAFRA
PAVEL LAZÁREK Jako strojní mechanik se věnuje výrobě expanzních zbraní. To jsou ty na „slepé“ náboje. Možná to někoho překvapí, ale nábojky, kterými se střílí na všelijakých rekonstrukcích bitev jsou podobně drahé, jako skutečné náboje. A výroba nefunkční repliky? Alchymie. Nesmí být totiž schopná střílet „ostrými“, musí však navenek fungovat úplně stejně. A samozřejmě musí ve finále projít zkušebnou, která ji schválí. Nebo zamítne. „Neexistuje totiž žádný přesný návod. Musím vymyslet konstrukci, která bude odpovídat předpisům a je na komisaři, jak ji posoudí,“ vysvětluje. Z jeho dílny pocházejí zbraně, pro reeneactory. To je skupina nadšenců, kteří se snaží do detailu napodobovat jednotlivé armády. Jejich služeb s gustem využívají například filmaři. A právě na expanzní zbraně se zaměřuje návrh nařízení vlády. Pro vyznavače living history by jeho přijetí bylo likvidační. Část zbraní by se totiž přesunula do kategorie, která je jen na výjimku. „Střelci jsou už tak svázáni předpisy, že si nedovolí dělat problémy,“ kroutí nad počínáním státu hlavou. Na stůl v dílně pro snímek rozložil hlavní části, z kterých sestavuje kopii samopalu Sten.
Autor: Petr Topič, MAFRA
UČITEL A LITTLE LENA Spolužáci z vysoké školy, kteří se posléze vzali. Střílet začala nejdřív Lenka. K tomuto hobby ji přivedl otec. Ve třiadvaceti si udělala „zbroják“. Manžel se k ní posléze přidal. Nejdříve stříleli jen tak pro radost. „A pak jsme objevili western. A už to jelo,“ smějí se. Nejdříve pořádali soutěže jen tak pro kamarády, pak zkusili další podniky. V roce 2016 se poprvé účastnili mistrovství ČR, pak hned mistrovství Evropy. Jsou členy AWS (Asociace westernových střelců), která sdružuje zhruba stovku podobně naladěných fanoušků. „Potřebovali bychom mladý, nemají ale čas,“ svěřují se. Učitel, jak napovídá přezdívka, využívá své hobby i ve výuce. „Během výuky 1. světové války jsem donesl dobovou flintu s bodákem, i holky se málem popraly, aby se na ni mohly podívat,“ směje se. A učitelské instinkty využívají i na střelnici. „Máme oči všude. A nasaď si brýle,“ napomínají mě. Pro fotku se ustrojili do svých kostýmu, Učitel má klasickou Henryovku, Lenna brokovou hammerlesku.
Autor: Petr Topič, MAFRA
STANISLAV KAZBUNDA Střelbě se věnoval od dětství. Cesta byla jasně narýsovaná – k policii. Státní služby po dvaceti letech opustil a začal se věnovat výuce střelby a bezpečnosti. Na školách pořádá výukové programy, během kterých například studentům názorně ukazuje, jak se chovat v případě napadení střelcem. Zároveň působí jako lektor na odborné škole Trivis. S napětím očekává, v jaké podobě (jestli vůbec) bude zákazová směrnice přijata. Protože i to ovlivní, jakým způsobem bude moci pokračovat ve výuce. „Lidé by neměli mít automatické zbraně, nejsou v civilní sféře využitelné,” soudí, „ale měli by mít možnost si je vyzkoušet.“ Na snímku s památeční pistolí SigSauer 210.
Autor: Petr Topič, MAFRA
KAREL BAUER aka WILD CHARLIE Se střelbou začal až po šedesátce. Někdy kolem roku 2001, 2002, když už si mohl na chvíli odskočit z rozjeté truhlářské firmy. O westernu se dočetl v časopise. Po krátkém rozjezdu se zúčastnil 1. mistrovství ČR ve westernové střelbě. Od té doby s flintami sjezdil skoro celý svět. V roce 2010 se jako první Čech zúčastnil v Austrálii tamního mistrovství. Jinak je jeho kalendář nabitý domácími i světovými šampionáty. Politikům vyčítá, že se včas nezastali českých střelců. Podobně mu vadí, že ubývá střelnic. Například proto, že si někdo postaví dům v blízkosti fungující střelnice a pak se domáhá jejího zrušení. Fotit se nechal s vlastnoručně vyrobeným vozíkem, na kterém má během závodů uložené své zbraně.
Autor: Petr Topič, MAFRA
JAKUB “HARRY” JANOUŠEK A IVO RAGAN Nádech, výdech, zklidnit se, soustředit. Pomalu, klidně stisknout spoušť. Když je vše OK, od pušky, střeliva, správně spočítaného větru, ale i vlastního těla, dopadne střela přesně na cíl. Klidně na kilometr. “Každé umístění je specifické. Záleží na typu soutěže,” odpovídá Jakub Janoušek (vlevo) na dotaz, kterého z pohárů si cení nejvíc. V 90. letech začal střílet, od roku 2000 se věnuje přesné střelbě. Spolu s panem Raganem jsou členy Střeleckého teamu 8 (ST8). Pan Janoušek začal soutěžit před třemi lety. Od té doby není pomalu víkend, kdy by za střelbou necestoval. Kvůli nedostatku vhodných střelnic hodně do ciziny - Slovensko, Polsko. Ve zbraních podniká, je mimo jiné zkušebním komisařem, trénuje střelce. Už teď se potýká s legislativou. Podle loňské vyhlášky Ministerstva průmyslu se například na výkonné puškohledy (v podstatě každý trochu slušnější) nahlíží jako na vojenský materiál. Cestovat nebo s nimi obchodovat znamená zvýšenou administrativní zátěž. Na střelnici zrovna testovali pušky Remington 700 a Ritter & Stark obě v ráži 6,5 Creedmoor.
Autor: Petr Topič, MAFRA
EVŽEN PETŘÍK Pokud objíždíte rekonstrukce bitev či podobné dobové ukázky, možná jste se s Evženem potkali. Třeba v uniformě vojáka z období třicetileté války či z těch napoleonských. Nebo jako člena Arcibiskupské gardy. Středoškolskému pedagogovi, který je také členem Aktivních záloh Armády ČR, zbraně učarovaly už v mládí. Jako člena několika spolků zabývajících se vojenskou historií se ho bude týkat plánované nařízení Vlády ČR. Pokud projde v navrhované podobě, musely by například v budoucnu při veřejné střelbě z dobových zbraní žádat o zřízení dočasné střelnice. Což je podle něj například při salvách v centru měst nepředstavitelné. Na focení si oblékl uniformu vojáka c&k armády doplněnou o dobovou pušku Mannlicher M95.
Autor: Petr Topič, MAFRA
RENÁTA HANUŠOVÁ „Zbraň je součást mé profese,“ říká. „Zbroják“ si udělala před osmnácti lety kvůli práci v lesní správě. Chtěla se víc přiblížit a pochopit práci kolegů. Vlastně ho na pozici vedoucí účetní nepotřebovala, časem se však do myslivosti ponořila. Postupně vystudovala myslivost na vysoké škole. Byť nemá svou vlastní honitbu, chodí si do lesa „vyvětrat hlavu“. Spolu se psem. Je totiž zároveň rozhodčí malých plemen. Střílí kulobrokovou kozlicí od firmy Schwandner Wien.
Autor: Petr Topič, MAFRA
LUDĚK FIALA A LUBOMÍR SMOLINSKÝ Pánové Luděk Fiala a Lubomír Smolinský jsou již v důchodu. Strojní zámečníci se v roce 2006 rozhodli, že se zúčastní nějaké příští vojenské ukázky. Do té doby objížděli akce různých klubů vojenské historie. Začali hledat vhodného kandidáta - muselo jít o něco menšího, aby se s tím dalo cestovat. Volba padla na Pragu AH-IV-R. Český tank, který se vejde do garáže. Po víkendech na tanku pracovali sedm let. Premiéru měli v roce 2013 na srubu K-S32. Před lety zbystřili, když se začal projednávat zákon o bezpečnostním materiálu. Kdyby do této kategorie spadl jejich tank, hrozilo, že by například do budoucna museli zajistit ostrahu garáže či mít vymontovný motor. Co bude dál netuší. Pokud by se do kategori bezpečnostní materiál vrátila lafetace, museli nejspíš tank upravit. "No co, místo kulometu bychom tam namontovali koště," krčí nad nápadem rameny. Pan Fiala drží znehodnocený kulomet vz. 37. Autor projektu hodlá v dokumentování střelecké komunity pokračovat i nadále. V tomto smyslu je projekt Čeští střelci stále otevřený. Má-li někdo zájem o účast, nechť autora kontaktuje.
Autor: Petr Topič, MAFRA