O aktuální kauze Radia Wave se mluví a píše a je to dobře, protože když stejné rádio přišlo na konci léta o analogový signál, prošuměla tato skutečnost a už tehdy legrační zápisy ze zasedání Rady ČRo téměř bez povšimnutí. Ochotu probírat se těmito spisky a upozorňovat na některé znepokojivé skutečnosti měl pouze server Digizone. cz, kterému se rovněž podařilo rozdmýchat aktuální diskusi.
V odpovědi na e-mailem zaslanou Výzvu k odstoupení předsedy Rady ČRo dostanete odkaz na prohlášení z 27. října, zveřejněné na webových stránkách Rozhlas. cz. Nic překotně zajímavého ani přelomového tam nalézt nelze („Šlo o otevřenou a demokratickou výměnu názorů v rámci projednávaného...“), to už je vtipnější obhajoba Richarda Medka, který tvrdí, že jeho výroky, mj. slavný „Tato menšinová skupina podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle“ směrovaný posluchačům Wave, jsou vytrženy z kontextu. Vzhledem k tomu, že k dispozici je celý záznam z porady, je na místě otázka, co to bylo za kontext, ze kterého jsou tyto věty vytrženy. Záznam spíš působí jako vytržený z kontextu roku 2008. V minulosti tyhle tzv. otevřené a demokratické výměny názorů vedly k tomu, že Wave už vysílá pouze na internetu.
Wave neposlouchám, a pokud ano, tak pouze výjimečně nebo formou zpětného probírání playlistů, které konkrétně na RW slouží jako výborný zdroj nové a zajímavé muziky (samozřejmě vybírám si pouze tu, která nepropaguje fašismus). Nedělám to z obavy, že bych pak nemohla být budoucnost národa, ale spíš proto, že mám z obecné rádiové koncepce pocit nesvobody času a výběru. Jeden můj kamarád kdysi pracoval v kanceláři, kde bylo po celou pracovní dobu puštěné běžné rádio: do bezobsažného žvanění moderátorů, proloženého ultra otravnými reklamami a hloupými jingly, hrála za osm a půl hodiny pětkrát píseň 1+1 od Ready Kirken. Za jediný pracovní týden ji uměl nazpaměť, za což se pochopitelně styděl.
Mám trochu obavu, co by se stalo, kdyby tato píseň měla znít (v rámci nové „jasné koncepce RW tak, aby odpovídala úkolům veřejné služby, které stanovuje zákon o ČRo“) na Wave a působit tak na „lidi nehotové, na lidi, kteří si teprve utvářejí své názory, svůj přístup k životu“. Někde si najdu malej byt/ A tam si budu jen tak žít/ A snít/ To je můj utajený svět/ 1+1 tam a zpět/ A zpět. Lalala!
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
