Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

10 důvodů, proč strávit prodloužený víkend na filmovém festivalu ve Varech

Kultura

  13:30
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech je za polovinou, ale pořád zbývá dost důvodů, proč na něj zavítat. Jeho program pro následující dny nabízí vítězný film z Berlinale, divoký tanec do pekla od francouzského bouřliváka Gaspara Noé nebo let Čechů na Mars.

Český film Mars se natáčel i v autentickém prostředí foto: Reprofoto

Climax, 2018, režie Gaspar Noé

Argentinsko-francouzský filmař vždy nabídne nezapomenutelný zážitek. Někdy bychom jej sice možná raději z paměti rychle vymazali, jako v případě předchozího filmu LOVE, ale stejně jsme vždy zvědavi, čím nás překvapí příště. Tentokrát je to strhující taneční představení, které své protagonisty dovede až do pekelných muk. Neberte drogy. Ale ani to vám možná nepomůže. Snímek letos uspěl v Cannes v paralelní nezávislé přehlídce Quinzaine des Réalisateurs.

Donbas, 2018, režie Sergej Loznica

Že život na východě Ukrajiny opravdu není snadný, víme ze zpravodajství či dokumentů. Režisér Sergej Loznica nás do východoukrajinské republiky přivádí v hraném filmu, který je postaven na reinscenaci autentických příspěvků z youtube. Fikce se prolíná s realitou a hrůza s absurdním humorem.

Touch Me Not, 2018, režie Adina Pintilie

Zlatý medvěd z letošního Berlinale je dost dobrý důvod, proč se o tento snímek rumunské filmařky zajímat. Její průzkum lidské intimity, doteků a vztahu k vlastnímu tělu ovšem není úplně snadné sousto. Film, po jehož zhlédnutí budete možná uvažovat o tom, jaká jména by se hodila pro vaše bradavky.

„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“, 2018, režie Radu Jude

Snímek z letošní hlavní karlovarské soutěže se poměrně nápaditým způsobem vyrovnává s válečnými zločiny, které za 2. světové války spáchala rumunská armáda, a se snahou je dnes omlouvat. Mladá divadelní režisérka připravuje rekonstrukci masakru tisíců Židů, ke kterému došlo v roce 1941 v Oděse, a obhajuje potřebu poctivé reflexe vlastních dějin. Po boku jí stojí Hannah Arendtová a Ludwig Wittgenstein.

Muž, který zabil Dona Quijota, 2018, režie Terry Gilliam

Čtvrtstoletí jsme čekali, a konečně je to tady. Vlastně ani tolik nezáleží na tom, jak moc se tenhle film nakonec povedl či nikoliv. (I když bychom samozřejmě byli raději, kdyby platila ta první varianta.) Podstatné je, že Terry Gilliam nevzdal svou bitvu s větrnými mlýny. A výsledek zkrátka chceme vidět.

Tři tváře, 2018, režie Džafar Panahí

Neponechávám nic náhodě, říká americký režisér Richard Linklater

Minule nám představil Teherán prostřednictvím cesty taxíkem, tentokrát nás režisér přivádí na íránský venkov. Jako zaujatý aktér a mírně pobavný pozorovatel veze do hor populární herečku, kterou vylekalo zoufalé video od místní dívky, která sama touží po herecké kariéře. Snímek získal cenu za scénář na letošním festivalu v Cannes.

Mars, 2018, režie Benjamin Tuček

Po loňském komediálním seriálu Kosmo dejme ještě jednu šanci fikci o Češích, kteří vyrazili na cestu do vesmíru. Film vznikl v autentickém prostředí modulu pro simulace pobytů na Marsu.

Dívka, 2018, režie Lukas Dhont

Jak mučivé může být uvěznění v nesprávném těle, líčí velmi sugestivně film mladého belgického režiséra. Šestnáctiletá Lara se narodila jako chlapec a jako takový začala i studovat balet. Teď prochází procesem přeměny, o studium baletu se ale nechce nechat připravit. Cena Camera d’Or pro nejlepší debut na letošním festivalu v Cannes a pomyslná cena za scénu, která dovedla nejvíce diváků na pokraj mdlob.

Studená válka, 2018, režie Pawel Pawlikowski

Režisér obdivovaného dramatu Ida přichází s dalším obrazově vycizelovaným černobílým snímkem. Historie milenců, kteří se nedokázali opustit ani spolu být, se odehrává mezi lety 1949 a 1964. Seznámili se v polském souboru písní a tanců, za svobodou odešli na Západ, svou osudovou milostnou romanci ale završili opět na těžce zkoušené domácí půdě. I modelový příběh může svým zpracováním strhnout. Pawel Pawlikowski dostal v Cannes za tento film cenu za režii.

Léto, 2018, režie Kirill Serebrennikov

I do sovětského Leningradu pronikl na počátku 80. let vliv západních rockových kapel a průkopníci této hudby se v určitých kruzích stali legendami. Film Kirilla Serebernnikova vychází ze skutečných osudů lidí, kteří v SSSR žili a umírali jako rockeři. Tíži doby účinně odlehčují hravě pojaté hudební klipy, v nichž někdy zpívá celý přeplněný trolejbus.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!