Kmen
Dost možná nejzvláštnější celovečerní film festivalu, který podle programového ředitele dokonale naplňuje názve sekce Zvláštní uvedení, do které je zařazen. Radikální debut ukrajinského režiséra Myroslava Slabošpyckyho, který letos v květnu vzbudil pozdvižení v Cannes, atakuje zažitý způsob vnímání filmových děl. Jeho hlavním hrdinou je hluchoněmý mladík, novic ve specializované internátní škole, který je nucen přijmout drsná "kmenová" pravidla místních chovanců. Nečekané citové vzplanutí vůči jedné z konkubín vůdce bandy jej však vžene do situace, z níž není úniku. Režisér komunikuje s publikem výhradně prostřednictvím znakové řeči, způsobem fascinujícím a novým i pro zkušeného diváka. "Chtěl jsem natočit realističtější, přirozenější verzi němého filmu, jemuž by diváci snadno porozuměli. Znaková řeč je jako tanec, balet, pantomima, divadlo kabuki atd. Grotesknost je ale jen zdánlivá, lidé tak skutečně komunikují," dodává Slabošpyckyj. Pokud se na film ve Varech nedostanete, nezoufejte, je už zakoupen do české distribuce.
Chlapectví
Chlapectví
Richard Linklater se proslavil pozoruhodnou milostnou trilogií o lásce Jesseho a Céline (Před úsvitem, Před soumrakem, Před půlnocí), a lecco společného má se způsobem natáčení i jeho nejnovější film Chlapectví. Do jednoho filmu nahuštěný "časosběr" o dospívání jednoho chlapce vznikal od roku 2002. Linklater postupně natáčel dětství a dospívání postavy pojmenované Mason, od školních začátků po vstup na vysokou školu. Během dvanácti let tak vznikalo dílo, jež překvapilo a strhlo svou neobyčejnou autenticitou diváky letošního Berlinale. Hlavní představitel doslova před divákovýma očima postupně vyrůstá z dítěte v mladíka připraveného čelit životu. Změnou však prochází i svět, v němž žije: novinky v technologii i v literatuře a výtvarném umění, proměny slovního projevu i hudebního vkusu. I tento snímek uvidíme v českých kinech.
Je těžké být bohem
Je těžké být bohem
Film podle vědecko-fantastického románu bratří Strugackých natáčel velikán ruské kinematografie Alexej German třináct let, až do své smrti. Poté dokončili tříhodinový opus jeho žena a syn Alexej, sám rovněž režisér. Skupina vědců je vyslána na planetu Arkanar, aby pomohli místní civilizaci, jež se nachází ve fázi středověku, najít správnou cestu budoucího vývoje. Jde o těžký úkol: vědci se nemají do žádných konfliktů vměšovat násilím a v žádném případě nesmějí zabíjet. "Nemá to být film o krutosti, naopak hovoří o lásce, o hmatatelné, živé lásce, odolávající i nejtěžším podmínkám," říká Světlana Karmalitová, režisérova manželka, která se podílela na scénáři tohoto alegorického díla.
Leviatan
Leviatan
Další ruský zářez má menší stopáž, ale nemenší dopad. Nový film jednoho z nejvýznamnějších současných ruských tvůrců Andreje Zvjaginceva (Návrat, Vyhoštění, Jelena) se odehrává na opuštěné usedlosti, kde žije Kolja se svou druhou ženou a synkem z prvního manželství. Spor se starostou nedalekého města, který chce dům i pozemek koupit, má Koljovi pomoci řešit právník z Moskvy, někdejší kamarád. Koljovo odhodlání bránit se nátlaku spekulanta přinese tragické důsledky. Deprimující obraz nadvlády mocných v dnešním Rusku, stejně cynických a krutých jako kdysi, jenom se opírajících o jiné zázemí, ústí v beznaděj a bezvýchodnost i v osobním životě postav. Jejich osud jako by předznamenávaly záběry devastovaného přístavu s troskami lodí a z vody vyčnívající kostrou velryby, nicméně ve filmu nechybí ani momenty sarkasmu a černého humoru. Film získal cenu za scénář na festivalu v Cannes.
Malej Quinquin
Malej Quinquin
Francouzský režisér Bruno Dumont, který se svými provokativními díly zařadil mezi ty nejpozoruhodnější současné evropské filmaře (Lidství, Dvacet devět palem, Hadewijch, Camille Claudel 1915) se poprvé ve své kariéře pustil do žánru komedie. Jeho televizní minisérie je hravou subverzí konvenčních detektivních námětů. Hlavním hrdinou je malý Quinquin, který se první den letních prázdnin potuluje se s kamarády a provokuje kolemjdoucí třaskavými petardami. Nečekaný sled dalších událostí však přivede na scénu detektivy a spoustu mrtvol... Vizuálně i tematicky vycizelovaný projekt nepřipomíná nic, co jsme v televizi zvyklí vídat a zaujme především podvratným humorem, s nímž nahlíží znepokojivá témata o povaze zla.
Černé uhlí, tenký led
Černé uhlí, tenký led
Kriminálně laděný čínský film, který získal Zlatého medvěda na letošním Berlinale, je třetí celovečerní titul režiséra Diaoa Yinana. Snímek s pohlcující noirovou atmosférou je zasazený do obskurních kin a zapadlých uliček, kde detektiv Zhang vyšetřuje případ, který se nápadně podobá jedné akci z minulosti. Nitky se sbíhají k femme fatale pracující v malé čistírně a Zhang podezřelé ženě propadne víc, než by bylo pro vyšetřování dobré... Film je zároveň zajímavým žánrovým příspěvkem, který se však nevzdává ani komentáře k situaci v současné Číně.
Nepochopená
Nepochopená
Režisérka Asia Argento je dcerou známého režiséra hororů Daria Argenta. Začínala jako herečka, od roku 2000 je i režisérkou. Svůj nejnovější příběh dívenky, která se těžko vyrovnává s bouřlivým rozchodem svých rodičů, kteří jsou oba úspěšní a slavní, zasadila do osmdesátých let a nepopírá, že leccos v něm připomíná její vlastní zkušenosti. Odmítá ale připustit, že jde o autobiografii. Film, uvedený v sekci Un certain regard v Cannes, vzbudil pozornost svým expresivním stylem i výkonem Giulie Salernové v roli malé hrdinky. Ve filmu se objeví i Charlotte Gainsbourg.
Björk: Biophilia Live
Björk: Biophilia Live
V roce 2011 přišla islandská umělkyně Björk s projektem Biophilia. Jeho součástí nebyla jen její osmá řadová deska, ale i specifické koncerty, interaktivní aplikace anebo edukativní programy. To vše nyní rozšiřuje ještě koncertní záznam. Ten vznikl na vystoupení v Londýně v sále Alexandra Palace, kde končilo turné k Biophilii, a Björk na něm spolupracovala s režiséry Nickem Fentonem a Peterem Stricklandem. Koncert je dokreslován kolážemi tektonických desek, DNA, Měsíce, hub a jiných obrazů z oblasti vědy. Výsledný snímek úchvatně ilustruje skladby a koncepty projektu Biophilia, ale i jiné klasické skladby z dřívějších let jedinečné kariéry Björk.
Nick Cave: 20 000 dní na Zemi
Nick Cave: 20 000 dní na Zemi
Dvacetitisící den v životě Nicka Cavea začíná zvoněním budíku a končí procházkou po mořské pláži. První delší dokument, natočený za účasti tohoto hudebníka, skladatele, scenáristy a romanopisce, se před divákem skládá do osobité, poetické a svébytné mozaiky. Hrané scény se střídají s reálnými v přesně propracované filmové struktuře, která je otevřená výkladům a přístupům. Nick Cave se obrací přímo k divákovi a hovoří o svých názory na život, na svět, ale především na skládání písní a uměleckou kreativitu. Nechybí vtipné momentky rozhovorů Cavea se spolupracovníky. Zkrátka devadesát v exkluzivní společnosti.
Život Rogera Eberta
Život Rogera Eberta
Nejen filmovým nadšencům, kteří jsou zvyklí o filmech více přemýšlet a reflektovat je v souvislostech, je určen dokumentární snímek přibližující legendární postavu nedávno zesnulého filmového kritika a držitele Pulitzerovy ceny Rogera Eberta, který mimochodem v roce 2002 zasedl v hlavní porotě karlovarského festivalu. Dokumentárního portrétu, který měl premiéru na lednovém festivalu Sundance je insporován Ebertovou životopisnou knihou Life Itself, a režisér se v něm věnuje všem podstatným kapitolám života tohoto nejvlivnějšího amerického filmového publicisty.
