3. dubna 2018 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Že chtěl zastavit teroristický útok v Chomutově? Nesmysl, říká holandská partnerka zastřeleného

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 69Diskuse
Radek Š. zemřel po osmi střelách, které ho zasáhly. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Radek Š. zemřel po osmi střelách, které ho zasáhly. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

CHOMUTOV/PRAHA Ve středu předstoupí před soudce ústeckého krajského soudu Petr B., který je obžalovaný z vraždy Radka Š. Podle státního zástupce ho připravil o život 13 výstřely, k tragickému incidentu došlo loni koncem května v Chomutově. Serveru Lidovky.cz se podařilo spojit s životní partnerkou Radka Š. Lisette, s níž strávil posledních 13 let svého života.

Společně žili v Nizozemsku, kde Radek Š. pracoval a odkud Lisette pochází. V rozhovoru pro Lidovky.cz přibližuje své pocity, jak se na ni smrt partnera podepsala, jak hodnotí práci české policie a jak se proměnil její vztah k České republice.

Radek Š. přišel o život na sídlišti Písečná v Chomutově 27. května 2017 krátce po třetí hodině ráno. Po návratu z diskotéky se na ulici hádal s několika příbuznými v čele se strýcem. Spor chtěl ukončit tím, že sedne do své dodávky a z místa odjede. Příbuzní mu v tom bránili, ale nakonec se mu podařilo z místa dostat.

Hluk ze zmíněné rozepře probudil několik obyvatel ulice včetně matky Petra B., jemuž incident z venku zkresleně popsala. Petr B. podle policie vyběhl z bytu s nabitou Berettou v přesvědčení, že Radek Š. najíždí na lidi. Na auto třináctkrát vypálil, oběť trefil osmkrát. Radek Š. byl na místě mrtvý. Podle státního zástupce přitom nikoho neohrožoval, v době střelby se v dosahu vozu nikdo nepohyboval.

„Pro mne je vrah (soud, který rozhodne o vině, začíná tuto středu - pozn. red.)  člověk, který byl podrážděný, protože ho probudil hluk zvenku, a rozhodl se, že prostě zastřelí původce hluku. Vůbec se nezajímal o to, co se venku dělo,“ uvádí Lisette v rozhovoru pro Lidovky.cz, který vznikl prostřednictvím e-mailové korespondence.

Lidovky.cz: Je to téměř rok, co váš partner zemřel násilnou smrtí. Jak se vám zatím daří se s touto tragickou událostí vyrovnat? 
Můj život se do jisté míry zastavil. Žiju dál, protože musím. Musím pracovat a starat se o naše zvířata, dům, o všechno, o co jsme se dříve starali s Radkem. Žiju dál, ale život se pro mě změnil. Už nedokážu prožívat radost ze života. Snažím se pomáhat Radkově rodině. Je to pro mne velmi těžké, ale jsem ráda, že můžu pro Radka alespoň ještě naposledy něco udělat.

Nemám příliš času truchlit. Ale pokaždé, když na něj pomyslím, cítím obrovskou bolest. A pokaždé, když vidím věc, která mu patřila, nebo se této věci dotknu, zažiju znovu ten obrovský šok a bolest z jeho smrti. Bolest z toho, jakou smrtí zemřel, zastřelen tolika výstřely. Bolest z toho, že se nemohl bránit a nemohl nic dělat. A to vše kvůli špatnému úsudku jednoho muže, který Radka vůbec neznal.

Cítím i obrovskou bolest z toho, že Radek se ke mně už nikdy nevrátí. A co bolí ještě více, je to, že muž, který mi zavraždil partnera, ze sebe dělá hrdinu a že mu tolik lidí věří, dokonce i novináři.

Bolí i to, že celé rodině i mně po smrti Radka vyhrožovali extremisté hlásící se k neonacismu. Nechápu, že něco takového je vůbec v dnešní době možné. Nechápu, že se nikdo v České republice nezajímá o to, jaký Radek byl skutečně člověk. Že ho lidé odsoudí bez toho, aby ho znali. Nechápu, jak o Radkovi můžou lidé vyprávět takové lži. Je to tak smutné.

Lidovky.cz: Za jakých okolností jste se o smrti vašeho partnera dozvěděla?
Tu noc, přibližně kolem čtvrté hodiny, mi volal Radkův kamarád Petr. Byl velmi rozrušený a v jeho hlase jsem slyšela paniku. Říkal mi, že se něco stalo, že před domem, kde bydlel Radek, se střílelo. Říkal mi, že Radek tam byl také a že je možná mrtvý. Prosil mě, abych vzbudila Lukáše, Radkova bratra, který s námi bydlel. Rychle jsem běžela Lukáše vzbudit a volali jsme Radkově rodině. Volali jsme prostřednictvím videohovoru, a když nám vzali telefon, viděli jsme, že celá rodina pláče. Řekli nám, že Radek byl opravdu zastřelen a je mrtvý.
S Lukášem jsme se rozplakali a nemohli jsme přestat. 

V Nizozemí od roku 2001

Radek Š. se odstěhoval do Nizozemí v roce 2001, žil ve Volendamu. Vybudoval firmu na rekonstrukce a péči o podlahové krytiny.
S Lisette se poznal od svého příchodu do Nizozemska, v červnu 2004 spolu začali žít. Osudný večer byl Radek Š. v Chomutově na návštěvě za rodinou, kterou finančně podporoval.
„Spolu jsme také velmi tvrdě pracovali, abychom mohli vybudovat dobrý život,“ říká k tomu Lisette.

Od té noci nemohu přestat plakat a pláču i nyní, když vám píši odpovědi na vaše otázky. Všechno to, co se stalo, znovu prožívám. Jako by se to celé stalo včera. Nedokážu stále pochopit, že Radkův život takto skončil, že mu někdo tímto způsobem vzal život. Radek i já jsme tak tvrdě pracovali a v okamžiku, kdy se nám začalo dařit, vše skončilo. Bolest z jeho smrti nikdy nezmizí, je stále přítomna. 
Ráno poté, co byl Radek zavražděn, jsme si s Lukášem koupili letenky a okamžitě jsme odcestovali do Chomutova. Také jsme kontaktovali veterináře, protože při střelbě na Radka byl postřelen i náš společný pes, Ero. Jeho přední tlapka byla střelbou roztříštěna a potřeboval rychle operaci.

‚Vrah Radka vůbec neznal‘

Lidovky.cz: Jak si vysvětlujete motivaci muže, který vašeho partnera připravil o život? 
Dozvěděla jsem se, že vrah na Radka křičel rasistické nadávky, týkající se Radkova původu (policie ani státní zástupce však rasový motiv činu nepotvrdili - pozn. red.). Pro mne je vrah člověk, který byl podrážděný, protože ho probudil hluk zvenku, a rozhodl se, že prostě zastřelí původce hluku. Vůbec se nezajímal o to, co se venku dělo.

Vím, že ten muž, který Radka zastřelil, pracoval jako ostraha. Jako takový měl být schopen věc neeskalovat, ale naopak zklidnit. Měl být schopen střílet třeba do kol vozidla, pokud tedy vůbec musel střílet. Jeho prohlášení o tom, že střelbou chtěl zastavit probíhající teroristický útok, je pro mne naprostý nesmysl. Radek seděl ve své vlastní dodávce, na které bylo velkými písmeny napsáno jeho příjmení. V autě seděl s naším pejskem a byl velmi rozrušený.

Lidovky.cz: Proměnil se nějak po tragické smrti vašeho partnera vztah k České republice?
Před tím, než jsem Radka potkala, jsem v České republice, tehdejším Československu, byla dvakrát. Česká republika je nádherná země s krásnou přírodou, zámky a hrady. Prahu považuji za nejkrásnější město na světě. Zarazilo mě však, že v té době se lidé nesmáli a velmi často byli odtažití a nepřátelští. Když mi Radek vyprávěl o svém dětství, nepřekvapilo mne, že se rozhodl odjet pracovat do Holandska.

Tady, v Holandsku, měl větší šanci, aby se vypracoval a dělal to, co ho tak moc bavilo. Po letech tvrdé práci založil svoji firmu a stal se expertem na renovaci dřevěných a mramorových podlah.

O tom, že je Radek Rom, mi řekl až několik let poté, co jsme se seznámili. Bál se mi říci o svém původu, protože nechtěl, abych ho soudila. Nevěděla jsem, proč bych ho měla soudit kvůli tomu, že je Rom. Nechápala jsem to. Proč by se měl někdo bát toho, co si o něm lidi kvůli jeho původu budou myslet?

Vyrůstala jsem v prostředí mezi různými národnostmi a rasami. V Holandsku nejsou lidé posuzováni podle toho, jakou mají národnost nebo rasu, ale podle toho, jací to jsou lidé.

To, že byl Radek Rom, pro mne nebylo vůbec podstatné. Když jsme spolu mluvili o dětech, a on mi řekl o tom, že mnoho dětí, nejen romských, je v České republice v dětských domovech, kde nechtěné zůstávají až do dospělosti, rozhodli jsme se, že až vybudujeme pevné zázemí, některé z těchto dětí adoptujeme. Dostali jsme se tak blízko ke splnění našich snů. Ale pak byl Radek zavražděn a pro mne vše skončilo. A poté přišly lži o Radkovi v novinách a v médiích obecně, výhrůžky extremistů, zničení malého památníčku na místě Radkovy smrti.

Radek mi vyprávěl o tom, co se mu dělo v mládí. O tom, jak někteří lidé Romy napadají. A to nejen v České republice. Ukazoval mi videa, jak jsou napadáni ti nejzranitelnější, tedy ženy a děti. Na internetu mi ukázal videa o tom, jak jsou Romové napadáni, a police nic nedělá. Dříve jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti, měla jsem svůj život a své starosti a problémy. Ve srovnání s tím, co se stalo Radkovi, však tyto starosti byly malé. To, co mi Radek ukazoval na internetu, bylo děsivé. To, že se takové věci dějí i po zkušenostech z druhé světové války, je hrozné.

Místo činu.
Na místě jsou stále zaparkované vozy, které řidič, před tím než byl zastřelen, naboural.

Lidovky.cz: K Česku tedy nemáte příliš dobrý vtah, zdá se. 
Na druhou stranu je však nutno říci, že lidé se naštěstí mění. Několikrát jsem spolu s Radkem navštívila Českou republiku. Lidé byli přátelštější, více se usmívali. Taktéž jsem se setkala s obrovskou pomocí a solidaritou některých lidí, především pracovnic a pracovníku neziskové organizace, jako je In IUSTITIA (organizace se soustředí na pomoc obětem trestných činů z nenávisti, takto pomáhá i Lisette, pozn. aut.), některých novinářů a policistů, se kterými jsem se v Ústí nad Labem a v Chomutově setkala.

Tyto zkušenosti mě přesvědčily o tom, že věci se můžou změnit k lepšímu. A také to, že Radkova smrt možná něco změní, že bude mít význam. Změna v tom, aby lidé nesoudili ostatní podle toho, jakou mají národnost či rasu, ale podle toho, jací to jsou lidé. To bylo to, o co Radek usiloval.

Vím, že Česká republika je rychle se rozvíjející společnost. Je možné, že pokud se některé menšiny jako Romové nebo například muslimové nedokáží tak rychle přizpůsobit, někteří lidé se jich chtějí zbavit. Ale i tyto minority mají právo žít. Někteří na území České republiky žijí po generace. Musíme se naučit najít společnou cestu, společné porozumění. V Holandsku to takto funguje a troufám si říci, že velmi dobře.

Vím, že Radek si prožil své, když byl mladý. Mohl se cítit zatrpkle, zklamaně a smutně. Ale vždy jsem mu říkala, že minulost je minulostí a že by měl svoji energii využít jiným způsobem. Snažit se vybudovat lepší život pro sebe a ostatní. A Radek mě poslechl. S obrovskou energií a vůlí se vrhl na budování lepšího života, každý den tvrdě pracoval a skutečně si lepší život vybudoval. Jsem na něj neskutečně pyšná a velmi si ho vážím za to, co dokázal.

Lidovky.cz: Jak jste zatím spokojená s tím, jak ve věci postupují orgány činné v trestním řízení?
Rozhodnutí soudce, který vyhověl návrhu na vzetí do vazby pouze z důvodu, aby pachatel neovlivňoval svědky, které soudce navíc učinil v den, kdy Radek byl zavražděn, pro mne bylo šokující. Jak je to možné?

Tento vazební důvod znamenal, že obviněný bude ve vazbě pouze maximálně tři měsíce. Znovu se ptám, jak je to možné? Jak je možné, že se nebezpečný vrah, který na základě chybného úsudku zavraždil člověka, může pohybovat na svobodě?

Jak byste se cítili, kdyby někdo takový zastřelil vašeho bližního? A média jeho verzi střelby tak dlouho šířila. Nedokážu to pochopit, nedokážu pochopit takové uvažování. Moc to zraňuje mne i celou Radkovu rodinu.

Jak je možné, že lidé podporují vraha a ne nevinnou, těžce pracující oběť? A při tom všem nikdo nemyslel na nás, kteří jsme trpěli a truchlili. To nám všem způsobilo další bolest a žal.

Bezprostředně po Radkově vraždě nás policie o ničem neinformovala, neposkytla nám žádnou podporu pro oběti trestných činů. Nedozvěděli jsme se vůbec nic. Báli jsme se možných útoků příznivců neonacismu a ani tyto obavy policie nerozptýlila.

Po několika málo dnech jsem byla spolu s některými členy Radkovy rodiny předvolána na policii v Ústí nad Labem, abychom podali výpověď. Policisté, se kterými jsme jednali, byli velmi milí, profesionální a zdvořilí. Informovali nás o našich právech a povinnostech, poskytli nám dostatek času se seznámit se vším podstatným. Dokonce pro mne měli připravenou tlumočnici z holandštiny do češtiny. Stejné chování jsme zažili i v Chomutově na místním oddělení. Policisté byli zdvořilí a přátelští a velmi profesionální.

V den pohřbu nám i díky intervenci organizace In IUSTITIA policie poskytla ochranu v podobě přítomnosti policistů na pohřbu a také podporu poskytovanou obětem trestných činů. Právničky a sociální pracovnice zmíněné organizace mně i Radkově rodině velmi pomohly s komunikací s policií a s novináři.

Co je také důležité, je to, že státní zástupce v obžalobě jasně deklaroval, že Radkova smrt byla vražda, která byla plánovaná, a také sdělil, že Radek rozhodně nebyl žádný terorista a nikoho neohrožoval.

‚Proces by pro mě byl náročný‘

Lidovky.cz: Budete se osobně účastnit soudního řízení? 
Hlavního líčení se nezúčastním. Budu ho sledovat prostřednictvím informací mé zmocněnkyně. Jsem připravena kdykoliv poskytnou informace, dokumenty, vzpomínky na Radka, obrázky, videa. Věřím své zmocněnkyni, která mne i část rodiny bude zastupovat u soudu.

Myslím, že by pro mě nebylo vhodné se soudu účastnit. Hlavní líčení by pro mne bylo příliš emočně náročné. Nehledě na to, že nemluvím česky, takže bych stejně nevěděla, co kdo říká.

Strávila jsem spoustu času tím, že jsem psala prohlášení o dopadu trestného činu na můj život. Chtěla jsem, aby všichni věděli, jaký Radek byl člověk, co prožil a jaký měl život. Myslím, že jsem jedna z mála, kdo Radka tak dobře znal, když jsem s ním strávila většinu jeho života. A také jsem chtěla vyvrátit lži a nařčení, které se o Radkovi v médiích objevily. Také jsem sepsala připojení se s náhradou škody k trestnímu řízení. Ne proto, že bych očekávala, že vrah zaplatí nějakou kompenzaci, ale proto, aby věděl on i všichni ostatní, jak moc nám ublížil a poškodil nás, a že následky Radkovy smrti se v našich životech odrazí navždy. 

Lidovky.cz: Co čekáte od soudního řízení? 
Trvalo dlouhou dobu, než soud začal. Ale vím, že to bylo z toho důvodu, že vyšetřování bylo velmi důkladné. Naše zmocněnkyně jsou velmi dobře informované a jsou na hlavní líčení připravené. Naprosto jim věřím, stejně jako věřím v právní systém a práci soudu. Doufám, že vše bude transparentní a trest bude spravedlivý.

Lidovky.cz: Pokud byste mohla mluvit s Petrem B., co byste mu řekla? 
Jako oběť trestného činu mám právo říci vrahovi, co mi svým činem způsobil. Na jednu stranu bych se ho chtěla zeptat: proč? Chtěla bych zjistit, zda vraždil proto, že byl naštvaný, nebo proto, že udělal chybu v úsudku, ze strachu, nebo proto, že se chtěl stát hrdinou.

Na druhou stranu je však otázka, co by mi to přineslo. Radek je pryč a tento muž ho zabil. Pro mne je to velmi jednoduché.

Lidovky.cz: Přejete si pro Petra B. konkrétní výši trestu, nebo o tom takto nepřemýšlíte?
To, co udělal, je špatné. A za svůj čin musí nést následky a musí být spravedlivě potrestán. Nechci ho nikdy vidět. Nechci se s ním bavit, nechci mu věnovat svůj čas a energii. Byl to on, kdo vzal někomu jinému život. A vzal část života mně a členům Radkovy rodiny.

Myslím si, že by měl být potrestán do konce svého života a že by neměl po tomto světě znovu chodit volný. Ale je práce soudu rozhodnout. A také práce Boha. V to věřím a v to doufám.

Jsem velmi ráda za tuto možnost lidem říci o životě s Radkem, o jeho životě. Byli jsme spolu šťastní. A jeho život něco znamenal. Znamenal mnoho pro spoustu lidí, a to nejen jeho rodinu.

  • 69Diskuse


Jan Horák

Autor

Jan Horákjan.horak2@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz