Necitlivě naplánovaná stavba může bydlení v okolních domech znepříjemnit. A snadno také znehodnotí celoživotní investici. Jediný způsob, jak se do podobné situace nedostat, je být aktivní – zajímat se o své okolí a nespoléhat na jiné, že to za něj ohlídají. Jinak na člověka čeká život ve stínu nenáviděné stavby v domě či bytě, který se kvůli ní stal neprodejným.
„Pokud člověk chce mít obecný přehled o tom, jaké stavby mohou v budoucnu v okolí jeho bydliště vyrůst, měl by se seznámit s územnímplánem své obce a sledovat jeho změny,“ říká základní pravidlo Pavel Černý z advokátní kanceláře Frank Bold.
Pokud totiž územní plán určité území vymezuje jako pole nebo park, žádná stavba tam – bez změny územního plánu – vzniknout nemůže. Pokud ale pozemek dosud ležící ladem stojí v obytném území, tak na něm může vyrůst ledacos.
Monstrum za rohem
Prvním krokem při přípravě jakékoli stavby je územní řízení, které se zahajuje na základě žádosti stavitele. „O připravovaných stavebních projektech se občan může dozvědět buď z úřední desky stavebního úřadu, nebo z oznámení o zahájení řízení, které mu dojde do poštovní nebo datové schránky. Na osobní doručení ale nelze spoléhat, neboť v řízení s více než třiceti účastníky je zákon nevyžaduje,“ varuje Černý.
Místní obyvatele zákon při povolování staveb rozděluje na dvě kategorie. „Účastníky řízení jsou jen ti sousedé, kteří v dané lokalitě vlastní nemovitost,“ říká Pavel Černý. „Mají širší okruh práv, jimiž mohou ovlivnit výsledek řízení. Mohou se seznámit se spisem, podávat námitky a další vyjádření, upozorňující na případné nedostatky nebo negativní dopady projektu, mohou proti jeho povolení podat odvolání a nakonec i správní žalobu,“ dodává. Ostatní veřejnost má jen omezené možnosti. Má sice právo získat základní informace o projektu a podat k němu vyjádření, ale tím se stavební úřad vůbec nemusí zabývat.
.
