Z Galerie Mánes hraje kapela nejnovější hity, desítky dětí pražských základních škol v prostorách výstavního sálu zběsile skáčou do rytmu hudby. S úsměvem na tváři. Ne všechny děti se ale dokážou během letního období radovat. Denně pracovníci Linky bezpečí řeší až 500 telefonátů.
Další stovky není možné kvůli omezenému množství terapeutů na drátě odbavit. I tak je množství práce, které Linka bezpečí denně zvládá, obrovské. O tom svědčí desítky poděkování týdně.
Vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský
„O prázdninách se na Lince bezpečí pravidelně zvyšuje počet hovorů, které se týkají sexuálního vyzrávání, vztahů mezi vrstevníky a v rámci rodiny. Ze statistik Linky bezpečí vyplývá, že více než 53 procent dětí se na nás obrací právě se vztahovými problémy. Období dospívání je pro děti náročným obdobím, které přináší mnoho tělesných i duševních změn. Je důležité pomáhat dětem tyto změny přijímat bez předsudků a otevřeně,“ uvádí v prostoru Galerie Mánes vedoucí největší poradensko-psychologické služby Peter Porubský.
Právě zde se konal čtvrtý ročník sochařského festivalu Sculpture Line, jehož charitativním partnerem se stala právě Linka bezpečí. Na čtvrteční akci se kromě umělců z řad hudebníků či autorů komiksu pro děti „Tohle není jen kniha o sexu“ sešli zástupci škol – jak z řad pedagogických sborů, tak samotných žáků, pro které byla akce primárně určena.
Trend neexistuje
V létě Linka bezpečí zaznamenává rapidní nárůst problémů se vztahy. V jiných ročních obdobích bývají pomyslné grafy ukazující na nejrůznější problémy dětí a dospívajících téměř neměnné. Výrazné trendy nelze zaznamenat.
Nejčastěji jde o problémy ve škole, s rodiči, s kamarády, šikana, v deseti až patnácti procentech případů se pak děti svěřují s problémy, jako je týrání, sexuální násilí či sebevražedné myšlenky. „O život může jít vždy, třeba i po hádce s kamarádkou,“ vysvětluje, že žádný problém dětí operátoři nebagatelizují.
Novými tématy jsou ale vedle již „známé“ závislosti na počítačových hrách problémy vyvěrající ze sociálních sítí či nízké mediální gramotnosti. „Děti se neumí vyznat v záplavě zpráv a často nám volají vyděšené, jestli je daná zpráva pravdivá a jestli jim to také hrozí,“ tvrdí Porubský.
Je to ale také fenomén youtuberů, kteří se stávají určitými vzory pro mladou generaci. Ačkoli mnozí z nich mohou jít dobrým příkladem, u dětí se může vyskytnout pocit méněcennosti, touhy po slávě či uvědomění si materiálního nedostatku. Typická je také honba za „lajky“ na sociálních sítích, která souvisí se sebepřijetím a sebehodnocením.
„Dneska je velmi jednoduché stát se populárním. Jsou to právě youtubeři, kteří ukazují, že se proslavili z řad běžných dětí. Naše hvězdy v dětství od nás byly daleko – byli to herci a zpěváci z plakátů. Dnes může být hvězdou kdokoli. Jde o to, jakou cestou si zvolí, ale děti chtějí být slavné. Ony po tom touží. Mohou za to i vztahy mezi vrstevníky, které v tomto období řeší nejvíce,“ vysvětluje Porubský s tím, že s novými trendy přichází nové problémy. Těm se musí operátoři na lince přizpůsobovat a učit se jim porozumět.
Zatímco ještě donedávna děti na Linku bezpečí telefonovaly, nyní se jim lépe svěřuje skrze písemnou komunikaci. Novinkou je tedy mailová komunikace a svěřování se přes chat, což ale způsobuje jisté komplikace. Z písemného projevu nelze zachytit tolik jako v telefonátu nebo přímém kontaktu.
I pět telefonátů na jednoho volajícího
Statistiky jsou stále alarmující. Šedesát procent volajících z řad dětí a dospívajících si řekne o pomoc jednou až pětkrát za rok. „Ten zbytek volá i vícekrát. Buď je to o tom, že k nám mají důvěru a zavolají nám, aby se svěřili i s dalšími problémy. Mnozí z nich se pak s velkým díky ozývají zpět. Některé případy ovšem končí tragicky.
Nejčastěji hledají pomoc dívky ve věku čtrnácti let. „Neřekl bych, že jde o nejohroženější skupinu. Je to skupina, která nejčastěji volí naší službu. Dívky jsou víc otevřené tomu si zavolat o pomoc a svěřit se. Proto přemýšlíme, jak Linku bezpečí udělat atraktivnější pro kluky, kteří se obecně svěřují mnohem méně,“ dodal Porubský.
