759 nacistů, pár kulek a 7 statečných. Praha si natrvalo připomene hrdinství odbojářů

Právě ve Václavské ulici nacisté vystavili těla výsadkářů poté, co padli. Představení desek bude provázet pieta, jež se koná za účasti představitelů ministerstva obrany, Generálního štábu České republiky či Sdružení domácího odboje a partyzánů. Oběť parašutistů je v českém kalendáři zanesena coby významný den.

Na počátku nápadu, jenž 18. června vyústí v představení trvalé připomínky odvahy výsadkářů, stál historik Pavel Kmoch. Navrhoval i design destiček. „Díky knížkám a filmům povědomí o atentátu a o tom, kdo byli tito odbojáři zač, jakž takž je. Ale pořád je to trochu povrchní, laické povědomí. Zapomínáme na to, že atentát zlikvidoval člověka, který prakticky rozjížděl holocaust,“ říká Kmoch v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Místo posledního boje parašutistů. Projděte si virtuálně chrám sv. Cyrila a Metoděje

Lidovky.cz: Proč je důležité, aby na takovém místě připomínaly parašutisty, mezi nimi i vykonavatele atentátu na Reinharda Heydricha, pamětní desky?
Už jsem se potkal s názorem, že to důležité není, protože je to místo, kde už nebyli naživu a proto je to nedůstojné. Já si to nemyslím. Fotografie jejich těl před kostelem zná každý. Viděl je minimálně v nějaké knížce, vidět je to ve filmech, je to reprodukované všude. Proto mám za to, že to je důležité místo. I když tedy padli v kostele, tak je to místo jejich posledního spočinutí. Zvlášť když jen tušíme, kde jsou ta těla dnes. Přesně se to asi nikdy nedozvíme. 

Lidovky.cz: Co vás dovedlo k tomu, že jste tento nápad inicioval?
Pokaždé, když jsem po tom chodníku šel, věděl jsem, co je to za místo. Ale říkal jsem si, že z lidí, co jdou kolem, to neví skoro nikdo. Fotky sice leckdo viděl, ale málokdo ví, kde to přesně je. Přišlo mi to jako dluh, který se měl splatit (vedle Kmocha se angažoval i ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět - pozn, red.).

Historik Pavel Kmoch.

Lidovky.cz: Co bylo na samém počátku příběhu, jenž v pondělí vyvrcholí odhalením pamětních desek?
Před lety jsem dělal poradce filmu Anthropoid (česko-britský film z roku 2016 o atentátu na Heydricha - pozn. red.), musel jsem si proto nastudovat všechny dostupné materiály, aby se netočily hlouposti. Na základě toho, že jsem to měl nastudované, jsem sepsal pro revue Dějiny a současnost studii o boji parašutistů v kostele. Studii jsem poté začal rozepisovat v knížku, která vyjde v dohledné době. A jak jsem se neustále přebíral fotkami z místa, tak mi seplo, že čísla v pitevních protokolech parašutistů nejsou jen tak. Přemýšlel jsem, kde se vzala, kdy se vzala a co z nich vyplývá.

Lidovky.cz: Čím jste tedy kromě prvotního impulsu k tomuto záměru přispěl?
Povedlo se mi podle fotografií, které jsou známé, a na základě toho, že jsem si je srovnal s čísly mrtvol v pitevních protokolech, určit pozice padlých parašutistů tak, jak byli vyneseni před kostel. Prvních pět jsem určil naprosto s jistotou, protože jsou na fotkách. Tři další jsem jen odhadnul, protože u nich se ví jen to, že je tam přivezli, ale nikdo už je nevyfotil (osmý byl Jan Milíč Zelenka, syn Jana Zelenky Hajského, spolupracovníka parašutistů ze sokolské odbojové skupiny Říjen, na místo byl donesen dodatečně, předtím spáchal sebevraždu; desku bude mít na místě také, pozn. aut.).

Lidovky.cz: U kterých odbojářů jste pozici jenom odhadl?
U těch, kteří byli na místo dopraveni až po focení. Byli to (Jan) Kubiš, (Josef) Bublík a Zelenka. Ví se, že tam byli, podle čísel mrtvol leželi vpravo, ale žádná fotografie už to nedokládá.

Lidovky.cz: Jakým způsobem se nacistům povedlo identifikovat těla mrtvých parašutistů?
Identifikovali je lidé, kteří tam byli jako svědci. Jednak to byli zrádci jako (Karel) Čurda s (Viliamem) Gerikem. Čurda například poznal Kubiše. Byli tam i někteří zatčení odbojáři jako mladý Áťa Moravec (spolupracovník Kubiše s Gabčíkem, který po hodinách mučení prozradil úkryt parašutistů, pozn. aut.), který identifikoval Bublíka. Nacisti ani neměli jinou cestu jak je identifikovat než podle svědectví lidí, kteří je znali z Anglie nebo kteří je tu ukrývali.

Lidovky.cz: Podařilo se nacistům určit všechny odbojáře?
Někteří byli identifikováni už ve Václavské ulici, někteří až v Ústavu soudního lékařství. Když se podíváte na pitevní protokoly, kterých je sedm, pět jich má vypsané jméno i číslo na stroji. U těch nacisté věděli, o koho jde. Další dva jsou dopsaní rukou. Tuším, že to byli (Jan) Hrubý a (Jaroslav) Švarc. Protože ty nikdo neznal ani ze svědků, které nacisti na místo přivedli. Jejich identita se zjistila až potom.

‚Bez atentátu bychom po válce neměli svůj stát‘

Lidovky.cz: Výsadkáři budou mít od pondělí na zmíněném místě pamětní desky, na slavnostní odhalení včetně piety zve Městská část Praha 2. Jaká byla její úloha v tomto projektu?
Jednak projekt podpořila finančně, jednak organizačně a teď tedy pořádá slavnostní odhalení. Hrála zásadní roli.

Lidovky.cz: Zmínil jste, že nevíme, kde přesně se nyní těla výsadkářů nacházejí. Proč to není jasné?
Je několik teorií. Byli pitváni v Ústavu soudního lékařství, potom je mohli dostat studenti německé univerzity na další pitvy. Anebo také nemuseli, to se přesně neví. Každopádně potom nacisti těla převezli na ďáblický hřbitov, kde je hodili do jedné z hrobových šacht. Neví se, kde ta šachta přesně je. Ví se jen, že to je roh hřbitova. Největší problém je, že na tom místě nejsou pohřbeni jen oni, ale jsou tam všichni odbojáři, kteří v Praze v té době padli. Navíc tam leží i retribučně popravení po válce, čili tam je K.H. Frank, Emanuel Moravec a podobní lidé.

Lidovky.cz: Což je velká ironie. Nebylo by na místě, aby nedošlo k nápravě?
Je to podle mě dost nedůstojné místo, ale obávám se, že reálně se s tím nic dělat nedá. Musela by se exhumovat všechna těla. A pochybuji, že by se takové vykopávky a srovnání DNA udělaly. 

Lidovky.cz: Řekl byste, že v Česku je dost hmotných připomínek hrdinství skupiny výsadkářů, jejíž členové se podíleli na Heydrichově likvidaci?
Hmotných připomínek je poměrně dost, pojmenovávají se ulice nebo se dávají pamětní desky na domy, kde žili různí příslušníci odboje. V roce 2009 byl vedle místa atentátu odhalen pomník operace Anthropoid. Poslední roky je toho naštěstí dost, spousta lidí se v tom angažuje. Myslím si, že dluhy v této věci se poslední dobou splácí docela intenzivně.

Lidovky.cz: Jak silné je podle vašeho soudu uvnitř české veřejnosti povědomí o tom, co byli zač Jan Kubiš a Josef Gabčík, případně další výsadkáři, jaké jsou jejich zásluhy a jaký měl atentát význam?
Díky knížkám a filmům povědomí o atentátu a o tom, kdo byli tito odbojáři zač, jakž takž je. Ale řekl bych, že pořád je to trochu povrchní, laické povědomí. Spousta lidí totiž stále řeší, jestli atentát byl správný, nebo nebyl. Protože potom přišly oběti, vyhladily se Lidice a nastala druhá heydrichiáda. Ale zapomínáme na to, že atentát zlikvidoval člověka, který prakticky rozjížděl holocaust.

Lidovky.cz: O historickém významu tohoto činu ale mezi odborníky není příliš sporu, ne?
Je to čin československé spojenecké vlády, který měl vliv na spoustu dalších věcí. Hrál zásadní roli pro spojence. Kdyby nedošlo k odstranění Heydricha, tak nikde není psáno, že bychom museli mít po válce svůj stát. A rozhodně bychom ho neměli v předmnichovských hranicích.

Lidovky.cz: Čím především je pro vás tento čin československého odboje dnes aktuální?
Když přihlédnu k tomu, že výsadky byly připraveny s minimem informací, tak pro mě je primární odvaha lidí, kteří sem naskákali, v příšerných podmínkách profízlovaného státu tu vydrželi několik měsíců a podařilo se jim splnit úkol, pro který sem byli vysláni.