Tohle mají před sebou skokani, pokud by se rozjeli z vrchu mamutího můstku. Před zimou se vždy musely náletové dřeviny vytrhat nebo posekat. Investice by ale byla nutná prakticky do všeho.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Areál už je v takovém stavu, že to chce kompletní rekonstrukci,“ říká Stanislav Slavík při pohledu na zázemí skokanů na lyžích v Harrachově.
Autor: František Vlček, MAFRA
Pohled na menší můstky. Nejvíce se bojuje o ten prostřední, tzv. sedmdesátku. „Takový už v republice není. Tenhle můstek je stěžejní pro přípravu mládeže v republice. Jeho zprovoznění by zase nebyla taková částka, má přírodní nájezd, takže tady není problém statiky. Tady by stačilo udělat bezpečnostní bariéry,“ prohlašuje pan Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Jezdím hodně jako rozhodčí nebo technický delegát po světě. A Česká republika je jediný stát, kde se do sportovišť neinvestuje,“ konstatuje pan Slavík při pohledu na menší můstky. Na fotografii můstek K70, který je jediný v republice.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Pánové, kteří by o tom měli rozhodovat, pořád říkají, že máme pár stovek skokanů. Švýcaři mají tři závodníky ve světovém poháru, ve severské kombinaci mají jen jednoho. V juniorech se nikdo neobjevuje. A ročně se tam investují řádově desítky milionů eur, aby se zlepšila infrastruktura,“ povzdechnul si pan Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Dříve tu stály stavební buňky, a to patřilo Tělovýchovné jednotě. Tam byly skladiště i prostory, kde se mohli závodníci převlékat. Teklo do toho, přemýšlelo se o tom, že se to změní. Byla na tom plechová střecha, a vítr ji utrhnul. To byl poslední hřebíček, takže město se rozhodlo koupit sportovcům nové zázemí, a byť jsou to buňky, tak je to důstojnější,“ podotýká Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Tady jsme převzali rozpadající se budovu bývalého autobusového nádraží, kterou jsme s bratrem za tři roky přetvořili na muzeum. Je to udělané ve třech patrech,“ usmívá se Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Máme vlastní rodinné muzeum skoků na lyžích. To jsme budovali sami, a neradi bychom jednoho dne jen ukazovali lidem, že tady kdysi nějaké skoky byly,“ upozorňuje Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Máme tady asi 250 párů skokanských lyží. Ve sbírce vlastníme i vázání od padesátých let až do současnosti,“ chlubí se Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
Stanislav Slavík: „Jezdím do zahraničí, a odvážím si odtamtud lyže. Například z Finska jsem si jednou přivezl jedenáct párů lyží.“ Slavíková: „My s ním hrozně rád jezdíme na dovolenou.“ (směje se)
Autor: František Vlček, MAFRA
V muzeu lze nalézt řadu trofejí, které přivezli bratři Slavíkovi z České republiky i zahraničí.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Máme figurínu Adama Malysze, je to jeho kompletní vybavení, ve kterém vyhrál v Harrachově světový pohár. Helma Red Bullu byla ale oříšek, to jsme museli od rakouského vedení firmy získat povolení, aby tady byla. On nám ji dal hned,“ popisuje trable Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Máme i unikáty. Nejstarší lyže v muzeu máme z roku 1893, to se ještě v Čechách nevyráběly,“ hlásí Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Dříve byli skokani objemnější, chodili normálně do práce, občas nějaká brigáda, takže když si vzpomenete na Rašku, tak to nebyl žádný hubeňour,“ tvrdí Stanislav Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Když jsme to muzeum otevírali, tak tady byli Motejlek, Hubač, i pan Remsa starší, kterému bude za měsíc devadesát let. Ten se dojmul, plakal, a potom nám děkoval, že se zachová část historie,“ vzpomíná Stanislav Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Vedlejší můstek (na fotografii vlevo) je profilově vynikající, skáče se od roku 1980. Svým způsobem předběhnul dobu. Tenhle profil přesně odpovídá těm můstkům, které se staví dneska. Stálo by jen několik jednotek milionů. Musela by se udělat nová výdřeva, schodiště, zase nová stopa. Maximálně ještě nějaké zázemí pro závodníky,“ uvádí Stanislav Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Rekord našeho mamutího můstku (uprostřed) je tady 214,5 metru. Světový je 253,5 metru. Pokud by se rekonstruoval, musel by se jeho profil úplně změnit. Stálo by to hodně, ale Oberstdorf se zvětšil o 4-5 metrů, stálo to asi 40 milionů eur, areál Planice byl za 130 milionů eur. To jsme někde jinde,“ říká Stanislav Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
Stanislav Slavík: „Naposledy tu bylo mistrovství světa v letech na lyžích 2014, vedle byl světový pohár 2011. To byly poslední oficiální závody. Každý rok se tu konaly světové poháry, s tím je od té doby konec.“
Autor: František Vlček, MAFRA
Stanislav Slavík, mezinárodní rozhodčí skoků na lyžích, stojící před mamutím můstkem v Harrachově.
Autor: František Vlček, MAFRA
„K tomuhle dříve nic nevedlo, chodilo se po kamenech. Udělaly se tak nové schůdky,“ ukazuje Lucie Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
Cesta nahoru ukazuje malebné městečko ze zcela jiné perspektivy. Odtud se například skáče bungee jumping, jinak ale konstrukce slouží jako zázemí pro vedení závodu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Bohužel i část areálu postihl vandalismus. Kromě něj ale lze velmi často večer vídat na vrcholu mamutího můstku světýlka, ačkoliv se tam nesmí. Romantice se ale meze nekladou.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Když tady stojím, a vidím, jak ten člověk letí na té bungee jumpingové gumě, tak si říkám, jak to tahle konstrukce může udržet,“ směje se paní Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
Ačkoliv to tak nevypadá, tak i tohle je skokanský můstek. Dokonce místní největší, mamutí.
Autor: František Vlček, MAFRA
Prkna, která už neznamenají svět. „Mamutí můstek má propadnutý buben, takže minimálně do něj se musí investovat. Ale myslím si, že by se mělo opravit všechno,“ říká Stanislav Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Na prknech je vidět, že nejsou všechny úplně shnilé, ale protože tady závody nebyly tak často, tak se tomu nevěnovalo tolik. Vždycky před závody se vyměnilo to, co bylo špatné, ale nikdy se to neměnilo kompletně,“ uznává paní Slavíková, asistentka ředitele společnosti, která se o areál stará.
Autor: František Vlček, MAFRA
I tady byla brigáda. „Přišly děti, místní skokani, protože tady to bylo hrozně hluboké, a sněhu by k zakrytí bylo hrozně moc. Takže nahoru přijel náklaďák, vyklopil korbu štěpky, a děti to hrabičkami rozhrnovaly,“ směje se Lucie Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
Pohled na dvě doskočiště největších harrachovských můstků. Vpravo mamutí, vlevo tzv. můstek kategorie K125. Ani na jednom se bez investic nedá skákat.
Autor: František Vlček, MAFRA
Na nejvrchnějším bodu mamuta, kam se dá bez strachu dojít. Dále už by se muselo šplhat přes nebezpečné části.
Autor: František Vlček, MAFRA
Jednosedačková lanovka, která by vozila závodníky nahoru. „Je sice archaická, ale nyní by byla dostatečná. Nicméně pokud by se rekonstruovalo, zasloužila by si renovaci,“ uznává pan Slavík.
Autor: František Vlček, MAFRA
Konstrukce mamutího můstku vypadá bytelně. Veřejnost od cesty do zakázané části dělí pár schodů a jeden řetízek, který není těžké překonat. Bohužel si ale lidé neuvědomují, co by se jim mohlo stát.
Autor: František Vlček, MAFRA
Odraz a let. Tady se odráželi skokani směrem do neznáma, naposledy ale v roce 2014. I odtud se ztrácejí věci, třeba kohouty z trubek vedle můstků.
Autor: František Vlček, MAFRA
Schody vedle můstku, zvaného K120. V jakém je stavu, můžete posoudit sami.
Autor: František Vlček, MAFRA
Proslulý harrachovský mamut. Vpravo jsou skoro nové rošty, které by si prý od místních skokanů chtěli vzít všichni známí. Jinak odsud postupně ale mizí věci.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Na nájezdovku rolba vůbec nejede, to se dělá lidskými silami, máme na to speciální lyže,“ podotýká Lucie Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Já jsem tady jako asistentka ředitele. Manžel do toho pořád jenom mluví, on tady byl dřív, je to jeho srdeční záležitost. Ale ani mně to není jedno,“ upozorňuje Lucie Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
Pokud byste chtěli na mamutu vylézt výše, musíte přes nebezpečné části. Ale tam, kde nyní stojíme, se dříve rozjižděli skokané.
Autor: František Vlček, MAFRA
Nájezd u jednoho z menších můstků. Je přírodní, takže se statikou není problém, nicméně okolí je, až na poměrně nové rošty, ve strašidelném stavu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Harrachovský mamut při pohledu zespoda na jeho konstrukci. Žlutý nátěr alespoň vizuálně vylepšuje stav, ve kterém se jeho nositel nachází.
Autor: František Vlček, MAFRA
Jeden z menších můstků. Zde opravdu není pochyb o tom, že se skutečně musel zavřít. Uvnitř konstrukce rezaví, schody kloužou i v době, kdy jsme po nich chodili. A to ještě nepřišly první mrazíky.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Tahle tribuna bývá při závodech ta „lepší“. Sedávají tam VIP, novináři, případně tam chodí i běžní návštěvníci. Jinak se dělají mobilní „vipky“ dole, udělají jim tam bufet, stany, vířivky,“ konstatuje Lucie Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Statik mi řekl, že ta povrchová rez na funkci nemá vliv, nosnost železa by to prý ovlivnit nemělo, říká paní Slavíková. „To je dobře,“ odpovídáme.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Ve 2014, protože na to byly peníze, tak se tu udělal záchod. Ale všechno se sem musí donést. Je tady zazděná tisícilitrová nádrž. Nejdříve jsme mysleli, že vodu natáhneme odněkud, ale nejde to. Takže vždycky ven přijede auto, a ručně se sem voda nanosí. Jinak je tu septik, takže vždycky v létě sem přijede auto, které se o to postará,“ říká paní Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
Vnitřní zázemí tribuny pro rozhodčí poskytuje nečekaný komfort. Vypadá útulně, světla svítí, navíc je tu perfektní výhled na skokany na lyžích. Pokud by tedy nějací mohli létat.
Autor: František Vlček, MAFRA
Místnost pro organizátory a kontrolory v menší věži.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Tady ubytováváme v době závodů nebo při koncertech. A pro děti by to bylo úžasné jako místo pro malý letní tábor,“ usmívá se paní Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
Harrachov 2014, mistrovství světa. Poslední akce na místním mamutu, od té doby se tu neskákalo. Jako smutný svědek jsou zde stále nalepené cedulky s logem šampionátu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Dopadiště pod jedním z můstků. Místní skokani dokonce museli zvednout podklad, aby se podívali, jak na tom je výdřeva pod tím. Pohled je prý moc nepotěšil.
Autor: František Vlček, MAFRA
Tahle konstrukce má to nejlepší za sebou. Jsou to vlastně obrácené sloupy z elektrického vedení. S tím měl statik obrovský problém, nemají žádnou nosnost. Tohle byl dle něj nejhorší místní můstek.
Autor: František Vlček, MAFRA
Nájezdy na menším můstku. Co se týče bezpečnosti, tak schody jsou poměrně vysoké, že ani my to na nich nemáme jednoduché.
Autor: František Vlček, MAFRA
Místa, na kterých skokani začínají svou jízdu. Tyto tyče nejsou úplně lehké. A skákaly zde i dvanáctileté děti. „Musí si je zvednout a občas i posunout, pokud chce jet z vyššího nájezdu. A to v tom věku opravdu není jednoduché,“ ukazuje paní Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
Skokanům se tady ztrácejí čísla. Zejména čtyřicítka je oblíbená, asi někomu posloužila jako dárek ke kulatým narozeninám.
Autor: František Vlček, MAFRA
Touhle dírkou hází počtáři zapisovatelce výsledky. Ona je zaeviduje, a má je pro případ, že by vypadla elektřina.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Zde stojí počtáři. Všechno jde sice přes výpočetní techniku, ale pro jistotu se to píše i ručně. Tady stojí, koukají, změří, podávají si lísteček a ten poslední to prohodí okénkem k počtářce,“ upozorňuje paní Slavíková.
Autor: František Vlček, MAFRA
Stavby vizuálně zapadají do krajiny, nicméně pošmourné počasí nám ukazuje areál takový, jaký je. Tedy smutný, zastaralý a unavený.
Autor: František Vlček, MAFRA
Budova pro rozhodčí u menších můstků je v pozoruhodně dobrém stavu, vevnitř se nachází i nová toaleta, kousek od ní je místnost s asi deseti lůžky. Dle našeho názoru by to příjemné místo na víkend s přáteli.
Autor: František Vlček, MAFRA