„It stinks (smrdí to)!“ čichá k vodě stékající po stěnách dolu návštěvnice z Colorada.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Důl Svornost v Jáchymově. Tedy jeho ‚kancelářské předsálí‘. V šatně pak navléknout plášť, nasadit helmu a baterku. Vsoukat se do úzké kovové těžní klece, pětkrát stisknout červené tlačítko a myslet na zdárný návrat. „Zdař bůh!“ jak říkají horníci.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Do hlubin historie hornictví klesáme čtyři a půl minuty, po chvíli rychlostí tři metry za sekundu, kolem dokola nic než hornina – svor. Na klaustrofobii už není prostor. Profouknout uši a vystupovat: Jsme na tzv. dvanáctém patře, 500 metrů pod zemí. „Vítejte na nejnižším místě v hlubinném dole Svornost, kde jsou jen permoníci,“ otevírá dveře klece náš průvodce a vede nás do strojovny. „Všechno dnes řídí počítač.“
Autor: Petr Topič, MAFRA
Před pěti sty lety tu těžili stříbro, pak uranovou rudu, důl několikrát zatopila voda, na kterou horníci narazili. Od šedesátých let dvacátého století se tu v hloubce 514 metrů těží radonová voda, kterou dopravují do jáchymovských lázní pro léčení pohybového ústrojí.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Semka se fárá každý den,“ oznamuje hornický technik Mirek Červený. Prameny radonové vody tu mají v podzemí tři: voda se v podloží sama sytí vzácným plynem radonem a má pak terapeutické účinky. Ovšem nikdo neví, kde přesně se dešťová voda, prosakující žulou až 35 tisíc let, bere. Říkají tomu radonové mystérium.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Žula se tu zbarvuje díky kovům do mnoha barev.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Nejsilnější a nejdůležitější pramen Běhounek - pojmenovaný po českém fyzikovi a spisovateli Františku Běhounkovi. Tady v dole se voda napouští shora, ovšem znamená to, že se radon dostává do vzduchu. V lázních se voda při koupelích napouští spodem.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Uran se tu přestal těžit před šedesáti lety. Jediným nebezpečím tu prý je všudypřítomný a radioaktivní radon, který jak se dozvídáme, může při vysoké koncentraci způsobit rakovinu plic. Ve vodě je ale naopak velmi léčivý.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Nejnižší bod dolu. Odsud se odčerpává voda, aby při vydatných deštích nebo tání sněhu důl nezaplavila.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Vytočit čtyři čísla a čekat, až bude druhá strana na příjmu. „Ahoj Mirečku, tak už jedete?“ ozve se ve sluchátku hlas paní Dagmar. Ta je o 500 metrů výše, čeká, až se ohlásíme a netuší, že dnes ‚Mireček‘ sluchátko propůjčil do návštěvnických rukou.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Paní Dagmar ve své kanceláři. O dopravu horníků do podzemí pečuje každý den už třicet let.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Uranový důl Svornost v Jáchymově. Kousek vedle jsou mementa pracovních lágrů.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Místa hned pár metrů za Dolem Svornost připomínají temnou minulost pracovních lágrů i osudy mnohých, nejen politických vězňů.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Kasiterit - cínovec. „Tak takový se tady těžil. Ale cín dole už nenajdeme, protože je všechen vytěžen. Tento vám nechám kolovat, abyste se podívali - ale je z Bolívie,“ ukazuje průvodce Dolu Mauritius Jiří Hájek.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Na dvacet párů gumáků čvachtá vodou, po stěnách teče voda, ze stropu kape. Procházíme prostory tak akorát na šířku ramen, končetiny křehnou v sedmistupňovém vlhku. „Dějepis nejsou učebnice, dějepis je toto!“ poklepe na ražbu z 16. století průvodce Jiří Hájek, učitel dějepisu z blízkého Ostrova.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Důl Mauritius na Hřebečné, který býval největším cínovým dolem v české části Krušných hor. V 16. století bylo Jáchymovsko hornickým centrem Evropy. Havíři tu pracovali už od 12 let, 12 hodin denně, čtyřicet metrů pod zemí. Téměř v naprosté tmě.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Průvodce a učitel dějepisu Jiří Hájek. „Název Krušné hory vznikl od slova krušit – dobývat. Bylo tu slavné centrum evropského hornictví. I geologicky je Krušnohoří evropským unikem z hlediska množství rud na jednom místě,“ říká.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Stádo osmi set ovcí se pase na krušnohorských loukách poblíž Hřebečné.
Autor: Petr Topič, MAFRA
O stádo se stará bača Janko. „Mám i hezké oblečení! Holky tu za mnou chodí samy,“ směje se.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Poté, co se s námi jeden ze psů vřele přivítá, přiběhne i druhý a rozhoří se konkurenční boj. „Ženská přišla,“ komentuje situaci humorně Janko. Ale za chvíli už se chytá za hlavu.
Autor: Petr Topič, MAFRA
‚Preboha, to nikdy neudělali!‘ běduje Janko nad zuřivými psy.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Nechaj ho!“ křičí Janko. Děsivě vypadající podívaná nakonec trvá mnoho minut, než se mu podaří psy rozdělit.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Téměř nedotčená krajina nese i otisk vysídlení německých obyvatel, převážně horníků. Pro kraj je specifická i architektura saské renesance. Tu a tam stojí uprostřed zlatavých luk a rašelinišť domky, jako by je někdo rozházel.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Rašeliniště Boží dar.
Autor: Petr Topič, MAFRA
A co říkají místní na zápis do světového dědictví? „Jsme velmi rádi. Vždyť ani mladí už o historii hornictví moc nevědí. Akorát mně osobně docela vadí, že máme jen pět míst a Němci sedmnáct. Přitom významná jsou všechna města po okolí,“ je mírně rozčarován bývalý horník Václav Kubíček z hornického spolku Solles Chodov. Neopomene nám však nabídnout ochutnávku zlatavého moku místního pivovaru Ryžovna.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Zároveň ale nevím, co to znamená pro region. Jestli je to výhoda, nebo jestli tady budou stavební uzávěry. Docela mě trápí, že tady na křižovatce chtějí postavit 40 domů,“ ukáže na rozkvetlou louku směrem k Božímu daru. „Je to poslední krásný kus přírody.“
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jasy a kontrasty krušnohorské krajiny. Život v Božím daru na horských hřebenech.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Horský vizuální smog u konzumu v Božím daru.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Vlčí jáma. Bývalý propadlý důl Wolfgang a přehlídka toho, jak si příroda bere své území zpět. V propadlině se nachází zbytky starých zřícených chodeb a komor.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Vlčí jáma, bývalý propadlý důl Wolfgang. Mezi skalami je i v červenci sníh.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Pohled na Vlčí jámy.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Vrch Mědník nad bývalou hornickou obcí Měděnec. Je už zdaleka viditelnou dominantou.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Krajina okolo Mědníku, který je také součástí UNESCO.
Autor: Petr Topič, MAFRA