Lukáš Droppa, největší překvapení v nominaci na blížící se kvalifikační zápasy v Německu a proti Ázerbájdžánu. „Ani jsem neměl čas být nervózní,“ říká sedmadvacetiletý střední záložník z ruského Tomsku.
Už jste uvěřil, že jste v národním mužstvu?
Když mám chvíli čas, tak o tom přemýšlím. Pomalu si to uvědomuju. Ale zatím jsem nic nepředvedl, není důvod se radovat. Až po zápasech můžu hodnotit, jestli jsem klukům na hřišti pomohl.
V létě jste trénoval s hráči, kteří nemají angažmá. A teď jdete do zápasu proti úřadujícím mistrům světa. Jaké to je?
Na jednu stranu pohádka, protože poslední rok to v Rumunsku bylo s penězi trochu peklo. V létě jsem rozvázal smlouvu, v tom mi pomohla hráčská asociace. Ale nebylo to tak, že bych neměl nabídky. Mohl jsem jít zpátky do Polska i do Česka. Ale já chtěl do Ruska a měsíc jsem čekal, jestli to vyjde. Děkuju, že jsem na tom kempu mohl být, tréninky tam byly jako v klubu a pak jsem byl připravený. Nebál jsem se, že zůstanu bez práce.
Proč jste chtěl do Ruska?
Jejich liga je silná, pro mě je to krok dopředu. Když jsem kdykoli přestupoval, snažil jsem se jít do lepšího klubu. Do Vratislavi to byl obrovský krok vpřed, hráli jsme nejlepší fotbal v Polsku, i když jsme skončili čtvrtí. Pak jsem šel do Rumunska, kde je liga techničtější, rychlejší. Mají tam hodně zahraničních hráčů. A ruská liga je ještě silnější.
I ekonomicky.
Samozřejmě. Peníze v CSKA Moskva a v Zenitu Petrohrad sice jsou jinde, ale třeba Tomsk má rozpočet na úrovni Sparty, finanční síla tam je.
Tomsk leží na Sibiři, daleko v asijské části Ruska. To vás neodrazovalo?
Hrál tam Martin Jiránek, navíc jsem měl dobré informace od jednoho manažera. Věděl jsem, jaké klub má zázemí, jak všechno funguje.
Většina hráčů chce na západ, vy do Ruska.
Před rokem a půl jsem mohl jít do Málagy, ale to mi trošku smolně nevyšlo. Teď v létě už jsem tu nabídku neměl. Z Rumunska máte šanci jít do Ruska nebo do Turecka. Jsem realista a vím, kde jsou moje možnosti. Nečekal jsem, že mě vezme klub z Anglie.
Jak jste se vůbec do Tomsku dostal?
Chtěl mě trenér i sportovní ředitel. Dali mi jeden den na rozcvičení, druhý den jsme hráli proti Tiraspolu. Kdybych nebyl připravený z hráčského kempu, tak by mě poslali domů.
V úvodu sezony jste však nenastupoval. Proč?
Přípravné zápasy jsem hrál v základní sestavě, jenže do začátku ligy se nestihlo vyřídit všechno kolem registrace. Neměl jsem ukončenou smlouvu v Rumunsku, řešilo se to přes FIFA. Nejdůležitější je, že už hraju.
A to neuniklo ani reprezentačním trenérům. Překvapilo vás, že se o vás zajímají? Někteří spoluhráči z národního mužstva ani nevěděli, kde působíte.
Dlouho jsem v Česku nehrál a ne každý sleduje média. A já nejsem ten typ, který by novináře obvolával. V Polsku za mnou chodili a ptali se, proč mě předchozí trenér Vrba nebere do reprezentace. Tam to bylo mediálně hodně sledované. V Česku se řeší jen Sparta, Slavie a Plzeň, v Polsku všechno. Divili se, že jsem přišel zadarmo a dostal se do základu přes reprezentanty.
Jak vás současné vedení reprezentace kontaktovalo?
Příjemné překvapení. Nejdřív mi volal asistent Kočí. Já myslel, že volá, abych byl připravený, že budu mezi náhradníky. Ptal se, jak se cítím, a pak, že jsem povolaný. Tak jsem se ptal, jestli mám fakt přijet. Potom jsem mluvil i s trenérem Jarolímem. Vyřešili jsme letenky, sbalil jsem se. Přítelkyně si šla lehnout, já ani nespal a letěli jsme.
Berete to jako šanci na sebe upozornit? Aby vás začali brát i fanoušci v Česku?
No, nevím jestli zrovna proti Němcům se člověk může ukázat... Jsem tu, abych pomohl týmu a splnil úkoly od trenéra. Dnes jsem tady, zítra nemusím. Třeba nastoupím a vyjde to. Když nebudu hrát, budu pracovat ještě více v klubu, abych se dočkal další nominace. Ale nestresuji se tím. Vidím, kdo je na mojí pozici, kdo není. Uvidíme, jaká bude taktika, jaké má trenér úmysly.
Je dobře, že se reprezentační trenér nebojí dát šanci novým, neokoukaným hráčům. Souhlasíte?
Určitě. Ale i tak není moc kde brát. V zahraničí lepší kluci nejsou, z Česka jsou tady ti nejlepší.
Prošel jste reprezentační osmnáctkou a devatenáctkou. V jedenadvacítce už jste nebyl. Proč?
Tenkrát jsme měli silný ročník. Necid, Vácha, Pekhart. Byl jsem kapitánem devatenáctky ve Spartě, ale dostat se tam do áčka bylo složité. Proto jsem se nemohl rovnat Hořavovi, který hrál v Olomouci ligu za áčko. Jedenadvacítka byla pro mě nedosažitelná. Sparta sem vodila cizince, kteří pak zabírali místo leda v béčku. Tam jsem byl dva roky a až pak dostali šanci kluci jako Kadeřábek, Krejčí nebo Skalák. Změnili filozofii, ale to bylo ve chvíli, kdy jsem odešel do Vlašimi. To mi pomohlo. Pak jsem se dostal do Baníku. Zachraňovali jsme se s odřenýma ušima. Fanoušci říkali, že to byl větší úspěch než titul.
Napadlo vás, že se jednou dostanete do reprezentace?
Ne, to ne. Měl jsem ambice hrát ligu. Někteří kluci dostali šanci v osmnácti, já až ve dvaadvaceti. Sparta dnes pouští hráče do Liberce, do Boleslavi, aby se otrkali, dřív se to nedělalo.
Jaké jsou teď vaše cíle?
Chci vydržet na úrovni ruské ligy a zůstat zdravý. A kdybych se posunul v Rusku do lepšího klubu, do Moskvy, to bych byl spokojený. Do Česka se vracet nechci. Měl jsem nabídku z dobrého klubu, bylo mi líto, že musím odmítnout. Venku si hráčů mnohem více váží. Tady lidé jen závidí a nadávají.
