Jak byste popsal současný stav česko-ruských vztahů?
Jedním slovem katastrofa. Jsme na tom nejhůře v postsovětské éře. Ale jejich zhoršení má pochopitelně reálný základ. Čeští politici po roce 2014 dělali řadu vstřícných kroků vůči Moskvě, snažili se udržet dobré vztahy bez ohledu na anexi Krymu a sankční režim. Prezident Zeman jel před třemi lety s velkou delegací podnikatelů do Moskvy, česká strana tam chtěla zakládat rusko-české fórum. Skupina lobbistů kolem prezidenta očekávala navázání vztahů. V Moskvě se ale žádné reálné podpory nedočkali, jejich nabídky se v Kremlu setkaly s naprostou lhostejností.
Druhou věcí je, že Česko už nejméně deset let řeší problém obřího kontingentu na ruském velvyslanectví. Vyměnilo se více než pět ministrů zahraničí a každý z nich se diskrétně a diplomaticky snažil tento problém vyřešit. Češi věděli, že tak velký kontingent zpravodajců na ambasádě se nevěnuje pouze Česku, ale i dalším zemím jako je Německo. Argumenty české vlády byly zcela opodstatněné, Rusko ale na to nijak nereagovalo. Výsledkem těchto dvou okolností – z jedné strany lhostejnost k iniciativám českých lobbistů a z druhé strany ignorování výzev k zredukování ambasády – je fakt, že se vzájemné vztahy dnes dostaly do slepé uličky.
V Moskvě budou usilovně pátrat, kdo Babiše pošťouchnul k tak tvrdému kroku – protože jak víme, v očích Moskvy česká vláda nemůže činit samostatná rozhodnutí.
