„Už je mi pětatřicet, ale nikdy jsem nepřestal věřit a nepřestal se snažit. A to, že jsem první výhru pro Velkou Británii ve Světovém poháru získal právě v Kitzbühelu... Nevím, jestli vůbec sny mohou být lepší,“ radoval se Ryding, jemuž se podařil útok ze šestého místa po prvním kole a nechal za sebou i norskou dvojici na dalších medailových pozicích Lucase Braathena s Henrikem Kristoffersenem. „Už když jsem dojel, vařila se ve mně spousta emocí a teď vůbec nevím, co mám říct. V hlavě mám úplně prázdno. Obvykle mi slova nechybí, ale tentokrát ano.“
Pozdní vstup mezi elitu
Rodák z Brethertonu v Lancashiru sice už v minulosti dosáhl na tři pódiová umístění, přesto působí jeho nečekaný triumf jako zjevení. S lyžováním začínal v osmi letech na umělé sjezdovce v Pendlu, sníh si vyzkoušel až o čtyři roky později a na náhražkovém povrchu působil až do jednadvaceti. A přestože na mistrovství světa startoval už v roce 2009 a stihl i o rok později olympiádu ve Vancouveru, do Světového poháru naskočil teprve krátce před svými šestadvacátými narozeninami.
První jamajský sjezdař na OH: Chci být ráno brzy na svahu, takže už nemůžu celou noc propařit |
Že se elitě začal přibližovat až v „pokročilém“ věku, mu však podle vlastních slov vůbec nevadilo. „Jelikož jsem se dostal na vrchol později, mám svou motivaci stále vysoko,“ říkal loni v listopadu. „Celý život jsem trénoval, abych se dostal do první třicítky na světě, a teď tam jsem, tak proč v tom nepokračovat.“
Odhodlání stále něco dokázat se pro něj stalo životním stylem. „Někdy ráno vstanu a vůbec se mi nechce jít do posilovny. Ale prostě se vyvalím ze dveří a nikdy nevynechám žádný trénink. Ve dvaceti jsem nechodil na večírky, vždycky jsem trénoval a myslím, že se mi to v pozdějším věku vyplatilo. Dosahuji lepších výsledků než kdykoli předtím,“ těší ho.
Nyní Rydinga čekají už čtvrté olympijské hry. Nejlepšího výsledku dosáhl před čtyřmi lety v Pchjongčchangu, kde byl ve slalomu devátý. „Tlak a očekávání se nyní pochopitelně zvýší, ale olympiáda pro mě nebude určující. Mám za sebou úžasnou kariéru a vítězství mi sundalo tíhu z ramen,“ říká směrem k Pekingu. „Dva nebo tři týdny mi pořád připadají jako dlouhá cesta. Udělám všechno pro to, abych tuhle starou mašinu udržel ve špičkové formě.“
