Braníkem obchází strašidlo rokenrolu. Nová vyhláška má zničit kulturní dění ve zdejších Ledárnách |
Ledárny jsou, respektive před několika dny byly neuralgickým bodem pražského kulturního života. Zprvu proti nim nastalo „vzbouření na vsi“, když malá část místního obyvatelstva nezvládla emoce a odmítala připustit, že dvakrát až třikrát týdně do celostátně povolené „policejní hodiny“ chce někdo provozovat něco tak „chuligánského“, jako jsou rockové koncerty pod širým nebem. Na což reagoval pražský magistrát plánem vyhlášky, která měla v konečném důsledku dát úředníkům do ruky téměř neomezenou moc v nakládání s pravidly kulturního provozu.
Naštěstí se proti plánu zdvihla občanská nevole, petici na podporu Ledáren za 24 hodin podepsalo přes 12 tisíc lidí, kteří tak donutili magistrát k jednání a stažení plánované vyhlášky. Bylo dosaženo dohody, že veškeré problémy se budou řešit tzv. samoregulací. Tedy že pořadatelé koncertů a dalších kulturních akcí vyjdou maximálně vstříc obyvatelům daných lokalit, ale úřady se mimo zákonem dané pravomoci do věci vkládat nebudou.
Jedním ze smutných důsledků samoregulace je, že koncerty v Ledárnách jsou zvukově opravdu velmi utlumeny. Poukázal na to v úvodu koncertu Lucie David Koller a o den později nebylo moc do řeči, evidentně ze stejného důvodu, ani Michalu Pavlíčkovi. Každý, kdo má k rockové hudbě nějaký vztah, samozřejmě dobře ví, že tenhle hudební styl jistou intenzitu zvuku prostě vyžaduje k dokonalému zážitku. Stejně jako se každý jiný žánr neobejde bez specifických podmínek. Oba koncerty, Lucie i Stromboli, tak snížená zvuková hladina dost poznamenala.
Koncert Lucie navíc probíhal za značně divokých meteorologických okolností. Celou středu pražská předpověď hlásila bouřky a prudké deště, což se večer skutečně vyplnilo a zhruba dvě třetiny koncertu probíhaly mezi provazy vody. Což samo o sobě není nic příjemného. Na akcích typu rockových koncertů ale mají tyhle podmínky specifický důsledek. Od jistého okamžiku nepohodlí se publikum rozhodne odhodit zábrany a přes všechna protivenství si prostě začne koncert užívat. Což se povedlo i tady. Tak dlouhý aplaus po posledním přídavku včetně volání „Medvídek, Medvídek“ (tedy tužba po hitu, který Lucie bůhvíproč do setlistu nezařadila) skutečně není běžným zjevem, zvláště když se na publikum valí z nebe litry vody.
Přestože Lucii znatelně ovlivnily všechny okolnosti a leckdo z jejích fanoušků nepochybně zažil její mnohem lepší, našlápnutější koncerty, ten v Ledárnách měl jedno nepominutelné kouzlo. Kapela se na něm vrátila k prapodstatě rock’n’rollu. Tedy jen muzikanti, jejich nástroje, silný repertoár a publikum. Žádné pomocné efekty typu bouchajících ohňů, nejmodernějšího světelného a laserového parku, žádné pódiové vymyšlenosti. Jen se prostě hrálo. A to u kapely tohoto kalibru, zvyklé jezdit po stadionech, je vlastně velmi příjemný návrat ke kořenům. Takové letmé letní setkání jen v nedbalkách.
Pavlíčkovi Stromboli se loučili prostřednictvím turné se svou „nárazovou“ dlouholetou existencí. Není úplně jasné, zda se už jméno kapely na plakátech neobjeví nikdy anebo kapela projde personálními změnami (nabízí se myšlenka na odchod minimálně basisty Jiřího Veselého, který už před lety, ještě v době svého působení v Mišíkových ETC... avizoval odchod do rockového důchodu), každopádně k v Ledárnách ukončenému turné byl přidán ještě jeden exkluzivní koncert, který se odehraje 20. července v lomu Amerika ve středních Čechách.
Kapela byla po turné rozehraná, Bára Basiková velmi dobře rozezpívaná, Vilém Čok ve svých dvou „signature“ písních Ó hory, ó hory a Ivanhoe dělal show jak o život. A hlavně – Michal Pavlíček jako vždy ukazoval, kdo je mezi českými rockovými kytaristy pánem. Jeho hra, invenční i v těch nejslavnějších skladbách, se prostě neoposlouchá. A i když by si Stromboli už vzhledem ke svému názvu zasloužili intenzivnější zvuk, jejich koncert rozhodně nebyl v Ledárnách pouze do počtu.
