Absolvovat tuto cestu jí pomohly příběhy – jako malá je intenzivně četla, později se rozhodla vyprávět svůj životní příběh a vyprávěním pomoci i ostatním porozumět si navzájem.
Minulý měsíc přednášela na pražské odborné konferenci S asistenty k lepší škole o tom, jak pracovat s emocemi ve školském prostředí.
Lidovky.cz: V jednom z rozhovorů jste řekla: Romům nejvíce škodí to, že úspěchy romských dětí jsou raritou, kdybychom měli funkční systém, nemusíme mít tyto raritní příběhy. Sama ale pracujete tak, že se právě prostřednictvím vyprávění příběhů snažíte dosáhnout společenské změny. Jak jdou tyto dvě věci dohromady?
Snažila jsem se poukázat na to, že nestačí říct „toto je úžasný mladý muž“, a zviditelnit tak jednoho člověka. Využívám příběhy při běžné práci ve školách a snažím se tím zvyšovat citlivost vůči ostatním. Nedívám se na to z žurnalistického pohledu, ale edukačního. Zviditelňování podle mě škodí také proto, že u veřejnosti a čtenářů vytváří dojem, že je nás jen pár a jde o ty nejlepší z nás. Ale to nemusí být pravda. Může to být člověk, který má zajímavý příběh, my ale nevíme, proč si ho média vybrala, to se tam obvykle nepíše. Příběhy by měly být vyprávěny proto, aby nás nutily zamyslet se.