Pryč jsou doby, kdy skoro každá píseň Jaromíra Nohavici byla do detailu vybroušeným diamantem. Odrhovačku Počkáme, co řekne se slaboduchým rýmováním a impotentním hudebním zpracováním neomluví ani to, že v žánru nohavicovských „virtuálek“ neboli častušek, které kdysi psal pro web Virtually.cz v propadlišti dějin naštěstí dlící Jany Dědečkové, se nedbá na formu, nýbrž na aktuálnost.
Co je blbé, to je prostě blbé, i kdyby pod tím byl podepsán génius.
