Takzvaná severojižní magistrála, zbudovaná v sedmdesátých letech minulého století, přinesla Praze mnoho problémů. Přitáhla do centra intenzivní automobilovou dopravu, vytvořila cézuru uvnitř městského jádra, vyvolala demolici několika budov včetně údajně nejkrásnějšího nádraží střední Evropy na Těšnově a doslova odřízla řadu významných staveb od svého okolí.
Platí to například o budově městského muzea na Florenci, dále o secesní dominantě naší metropole – hlavním nádraží, o paláci Národního muzea na Václavském náměstí a v neposlední řadě také o budově dnešní Státní opery. Ta se náhle ocitla na jakémsi ostrově mezi kolejištěm nádraží a magistrálou. Dostat se pěšky k divadlu není snadné, musíte se ponořit po ponurého tunelu pod komunikací.
Dnes se navíc tato stavba doslova krčí mezi patrovými garážemi a mohutnou hmotou budovy někdejšího Federálního shromáždění. A přitom se jedná o velmi významnou památku architektury devatenáctého století.
