Na scéně zní z úst herců bezmála tři hodiny texty dopisů. Jak podložit tuto zcela nedramatickou formu dramatickým jednáním, učinit z privatissima dopisů dramatické situace, z dopisní formy repliku? Rozlousknout tento tvrdý oříšek se inscenátorům daří s výsledkem nikoli omračujícím; kouzlo se nekoná, zbylo spíše malé, scvrklé jadérko.
Chtíčem smýkaný zoufalec
Hlavní role jsou přitom obsazeny typově přesně; charismatický Saša Rašilov je kongeniální představitel vikomta de Valmont, stejně jako Zuzana Stivínová coby sebejistá markýza de Merteuil. Až příliš je však patrná snaha ilustrovat Laclosovo raně feministické stanovisko; vikomt je režírován jako směšná loutka v rukou markýzy, chtíčem smýkaný zoufalec, který udělá cokoli, jen aby jí dosáhl.
