Tak prý se v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě plýtvá penězi, umělci jsou málo vytížení a některá představení mají podprůměrnou návštěvnost. To vše prý zjistil audit, který si ostravská radnice pořídila po odvolání ředitele Luďka Golata, a současný ředitel Jiří Nekvasil dostal befel, že musí víc šetřit a zajistit zaplněnost hlediště. Náměstek primátora k tomu promluvil jako Pýthie, jen asi neseděl na trojnožce a nevalily se kolem něj páry. „Nechci říct, že se vyloženě plýtvalo, ale mohlo se víc šetřit,“ pravil a dodal, že u některých představení zase byla zbytečně drahá výprava. Pak ještě sesazenému řediteli vytkl i to, že divadlo pod jeho vedením přestávalo fungovat po lidské stránce. „Soubory mezi sebou nekomunikovaly, nedokázaly spolu mluvit. Golat to bohorovně přehlížel. Divadlo se mu tak rozklížilo před očima.“
Když se úředníci, zvlášť ti z magistrátu, vyjadřují k divadlu, je to vždycky námět na komickou operetu. Každý trouba, který kdy strčil hlavu do divadla jinak než předním vchodem, ví, že na to, aby se činohra amizírovala s operou, baletem či operetou, není ve vícesouborovém divadle čas a především zájmy jsou jiné. To už vážně chybí jen to, aby se příslušnému direktorovi, po němž magistrát tak okatě pase, vytklo, že mu cestou do divadla pohasl lesk v očích.
Také prý se prodražila výroba některých inscenací. I to je možné, co se dneska neprodraží, třeba takové tři kilometry cyklostezky bratru vyjdou na sto padesát milionů. Kdepak asi zůstal audit na tuhle vysočanskou atrakci, kam by se měly vodit exkurze z celé Evropy. Jistěže se má každé divadlo čerpající veřejné peníze chovat hospodárně, ale tváří v tvář sumám tak nehorázným a kdoví komu uvízlým v kapse působí tyto výtky nějak nepatřičně. Když stát poskytne na granty pro celou nezávislou divadelní scénu sedmnáct milionů a sto padesát jich vyšumí na tři kilometry asfaltu, každý komentář je zbytečný. Magistráty zřejmě nikdy nepřestanou žvanit do provozu divadel, vydávat pro ně směrnice a mlátit je po hlavě návštěvností a tržebností. Pořád se budou ohánět tím, že je zřizují a platí. Jenže divadlo není ani fabrika, ani berňák. Je to živý organismus, a u nás navíc dvacet let katastrofálně podfinancovaný. K tomu není co dodat, takže když si člověk přečte takové magistrátní peskování, má akorát vztek.
