Dnes o tom, co se to stalo
s cenami svatého Yva Svatý Yvo, patrone advokátů a notářů, odpusť, ale soutěž Právník roku budí v nás pochybovačích skepsi. A to od předloňska. A to přesto, že letos ceny - pojmenované po středověkém bretaňském lidumilovi Yvovi Hélorym, obránci vdov a sirotků, a udělené minulý týden - dopadly slušně.
Předloni na odborném blogu Jiné právo upozornil Jan Komárek, že v rámci soutěže dostal cenu „za přínos české advokacii“ Roman Polášek z advokátní kanceláře Toman, Devátý & partneři. Ano, ten Polášek, jenž byl náměstkem ministra Němce pro mezinárodní vztahy a staral se v roce 2005 o pochybné vydání katarského prince (odsouzeného za zneužití šestnácti školaček). Jan Komárek se podíval do databáze právních textů LexData a zjistil u Poláška jediný publikovaný článek. Ovšem opsaný z vládního dokumentu, jejž vypracovávali Poláškovi podřízení.
Prostě čistý plagiát. Kancelář se dál Poláškovým oceněním chlubí na svých stránkách. Jeden ze společníků kanceláře pouze ironicky doporučil blogerům, ať moc nezávidí, když jim chybí „více profesního štístka“.
No dobře, to je jeden Polášek a jedno mimosoutěžní ocenění. Jenže cena trpí stejnými potížemi jako české novinářské soutěže: neudílí se za čin, ale za zásluhy, neprůhledně a mezi těmi, co spolu mluví. Přitom na začátku stál ušlechtilý cíl, jak vzpomíná ve včerejších LN organizátor Miroslav Chochola (jeho firma Epravo.cz pořádá Právníka roku spolu s advokátní komorou). Ocenit i neznámého advokáta z okresního města, když dosáhne „fantastického průlomového rozsudku u Ústavního soudu“. Jenže činů bylo málo. Tak postupně převládli staří známí zasloužilí.
Už od prvního ročníku před čtyřmi lety si ceny rozdělují hlavně velké advokátní kanceláře a pražská práva. Když nominují velkou kancelář, zpravidla vyhraje (Procházka Randl Kubr má dvě ceny ze tří nominací, Kocián Šolc Balaštík tři ze čtyř). Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, vítěz v oboru správní právo, přiznal své rozpaky: „Nevím, jestli jsem udělal v uplynulém roce něco výjimečného.“ (Udělal: pálil si prsty v aféře plzeňské fakulty. Za to se však cena neuděluje, dostal ji - za sedm let existence soudu.) Letošní vítěz v občanském právu Milan Skalník (bývalý předseda advokátní komory) byl nominován už dřív; dočkal se letos, kdy se - jak končí zdůvodnění -„dožívá v plné svěžesti 80 let“.
Jinak měl letošní ročník nejblíž k původním plánům. V ústavním právu dostal cenu Pavel Hollander, autor nálezu o zrušení předčasných voleb. Talentem roku se stal Jan Lata za článek kritizující zásahy „shora“ do práce státních zástupců. Poprvé dostal cenu „dobročinný právník“ - Štěpán Holub.
Zároveň se však vybírání Právníka roku stává méně průhledným. Kdysi se zveřejňovalo v každé hlavní kategorii pět nominací. Pak tři. Letos ani jedna, jen se oznámili vítězové. „Důvod je prostý,“ říká mluvčí advokátní komory Iva Chaloupková, „prodlužuje se nám galavečer a všechno tam vmáčknout nemůžeme.“ (Ostatní nominované ovšem nesdělí.) Třeba v kategoriích rodinné nebo pracovní právo už byli oceněni všichni zasloužilí, takže se pro příští rok uvažuje o vynechání... Jak říkávali Lasica a Satinský: „Občania, ktorí ešte neboli ministrami, nech sa hlásia u súdruha Žinčicu!“ Zpátky ke kořenům -svatý Yvo vás vidí.
Cena trpí stejnými potížemi jako české novinářské soutěže. Neudílí se za čin, ale za zásluhy a mezi těmi, co spolu mluví.
O autorovi| Tomáš Němeček, redaktor Orientace
