1. FILMY, FILMY...A ZAS JEN FILMY
Filmy. Co jiného taky doporučit na prvním místě? Vedle klasiky české a světové kinematogrie, ale i méně známých snímků, by diváci neměli opomenout dokumentární filmy či premiéru Jana Palacha. Už čtyřiačtyřicátý ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti totiž přivítá světovou premiéru Sedláčkova Jana Palacha. Ve snímku autor zachycuje poslední měsíce a týdny života studenta filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se v roce 1969 rozhodl na protest proti sovětské okupaci Československa obětovat svůj život.
2. KOUZLO SLOVÁCKÉ METROPOLE
Pokud účastník Letní filmové školy najde přeci jen skulinu v nabitém programu, není nic lepšího než si dopřát atmosféry kouzelného městečka, jakým Uherské Hradiště je. Mladší návštěvníci jistě ocení dostatek míst s nálepkou „hipsterland“, avšak město má nabídnout i co do odkazu zdejší tradiční kultury. Folklór zde dýchá téměř z každého rohu.
3. UVOLNĚNÁ ATMOSFÉRA
Zpět do víru samotného festivalu. Ačkoli to pro mnohé může působit jako klišé, absence celebrit fotících se na každém rohu může atmosféru filmové akce dokáže pozvednout atmosféru o level výš. Lidé s průkazkami návštěvníků se tak nemusí cítit pod drobnohledem fotografů a módní policie, jak to bývá u některých jiných filmových festivalů. Uherské Hradiště je navíc dost velké, aby všem příznivcům české i světové kinematografie zajistilo dostatek prostoru a pocitu, že se kvůli filmům nemusí nechat ušlapat v davu. A to v tomto vedru ocení snad každý divák...
4. ORGANIZACE
Málo ukazatelů, nepřehledné cedule, nedostatky v programu? Nic z toho netrápí letošní ročník LFŠ. Jistě, rýpal by dokázal vždy něco zkritizovat, ale v Uherském Hradišti jde vše (snad až podezřele) jak po másle. I fronty vcelku odsýpají.
5. DESIGN
Je to k nevíře, ale i na filmovém festivalu si lidé se zálibou v designu přijdou na své. Letošní vizuální podoba festivalu je zvlášť povedená. Tečka. To musí člověk vidět sám, sáhodlouhé statě jsou v tomto případě zbytečné.
