Nastávající rok přinese odpověď na zásadní otázku: Jaký má být český učitel? Co má umět? Jaké má mít vlastnosti? Pracovní skupina složená z význačných odborníků už byla stanovena, peníze na vypracování standardu vyčleněny, diskuse nad prvním návrhem potrvá do června. Ptala jsem se na ministerstvu školství, jestli to není zbytečné, když na evropské úrovni už jsou požadavky na profesní způsobilost učitele definovány. Prý není, protože normu nadiktovanou shora by naši učitelé bytostně neakceptovali. Doufejme ale, že dojdou ke stejnému, nebo hodně podobnému znění jako Evropa, aby Sarkozy zase neměl řeči, že děláme potíže a chceme se za každou cenu odlišovat.
Otázka je, jak se bude zjišťovat, jestli učitelé dosahují stanovených ukazatelů (například jestli pravidelně vyhodnocují klima třídy). Uvažuje se o tom, že by si to měli dokumentovat sami v jakémsi portfoliu: takhle dělám přípravy, tohle čtu, toho jsem dosáhl a toho ještě dosáhnout chci. Někde už to zkoušejí, ale prý se jim to trochu plete se závazky někdejších brigád socialistické práce, protože píší: „Chci být lepším třídním učitelem“ nebo: „Chci lépe využívat moderních metod práce“.
Dotýká se světová ekonomická krize taky škol? Zdá se, že ano. Například britské univerzity už si stěžují, že nejsou schopné pokrýt své náklady, zejména na vědu a výzkum. Prostě si vzaly větší krajíc, než jsou schopné v současné době ufinancovat. Důvodem je jednak skutečnost, že sponzoři šetří víc než dřív, ale taky že ubývá platících studentů ze zemí mimo EU, zejména z Indie, Číny, Singapuru a Malajsie. Domácí univerzity v těchto teritoriích totiž získávají na kvalitě a prestiži a mladí lidé už necítí takovou potřebu jezdit studovat do Anglie.
Taky se u vás ve škole potýkáte se zimní nemocností učitelů a tím i s otázkou suplování? Český pedagog Jan Mach, který strávil nějaký čas na stáži v americkém Oregonu, přivezl zajímavou zkušenost, o níž se podělil v odborném časopise Moderní vyučování. Podle něj má každý tamní učitel v každém školním roce zákonem daných deset dní, které si vybírá z důvodu nemoci, aniž by k tomu potřeboval lékařské potvrzení. Další dva dny ročně mu zákon poskytuje na vyřizování soukromých záležitostí. V případě nepřítomnosti ale učitelé nesuplují za sebe navzájem, jak je zvykem v našich končinách. Každý má k dispozici oblastní telefonní seznam suplujících učitelů, kteří nemají stálý úvazek a dávají se najímat právě v případě nutného záskoku. Pokud tedy běžně zaměstnaný pedagog třeba večer zjistí, že na něj leze chřipka, nebo že musí na úřad, sám si sežene náhradu a jen to dá vědět sekretářce školy. Praktické, ne?
O autorovi| radka.kvackova@lidovky.cz
